Recenze: INSANIA - Grrrotesky /2022/ Smile Music

Nevím jak vy, ale každá deska brněnského samorostu INSANIA je pro mě událostí a dobrým důvodem pro soukromou oslavu - oslavu skutečnosti, že unifikace a nechutný mor zkostnatělých šablon ještě stále nevyhrály a dá-li zbytek zdravého rozumu, tak ani nevyhrají. Svébytný soukromý vesmír, který se počal tvořit od počátku kapely, funguje bez zádrhele tři dekády a jako správný kosmos se stále rozpíná. Mě samotném chvíli trvalo, než jsem jeho zákonitosti ve své polointeligenci a částečné demenci pobral, nicméně „Rock´n´Freud“ se zove ten kardinální bod, kdy mi INSANIA působí stavy mysli, pro které se každou následující s neskrývanou radostí pravidelně vracím jako věrný heretik, nesystémový
a nestandardní vyvrhel většinové populace.

„Grrrotesky“ si nelze splést - po pár taktech máte jasno, čí deska to je. Stylová neukotvenost, svébytná a nenapodobitelná atmosféra, vyhraněný náhled na okolní svět a život samotný si opět nebere servítek za využití často cynického humoru bez zbytečného obrušování hran, řádně napřímo a bez kompromisů. Nápaditost proplouvání mezi stylovým spektrem - a je v podstatě šumák, který chlívek INSANIA  vyplenila - je prostě úchvacující. Metal, rock, elektro, industriál a kdoví co dalšího, všechny styly a odvary jsou zručně propojeny unikátním způsobem podle patentu INSANIA. Album má po instrumentální stránce značný švih a energii, společně s místy až jedovatými texty (chápejme jako formu výraziva, nikoliv narkotickým způsobem)  dostává deska velmi zajímavou náladu se schopností lehce vnutit posluchači svoje pravidla hry. Ten sice chvíli neví, co se sním děje, ovšem než se zorientuje, je lapen a poznamenán. Vrcholem umění kapelní diplomacie pro situace na hraně budiž konstatování, že většina těchto nepoznamenaných si nejspíše bude spokojeně vrnět, protože se v textech nakonec našli.

Původně jsem si byl téměř jist, že jsem vyzobnul tři skladby, které „Grrroteskám“ vévodí a zbytek jim dělá takové veledůstojné křoví. Jakmile se mi ale  podařilo album naposlouchat dostatečně do hloubky, musím konstatovat jako hodně jsem kecal. Nezáleží kam sáhnete, jedna skladba vedle druhé tou poslední konče. Každá jedna skladba si žije svým vlastním životem a má specifickou tvář a zároveň. Zpočátku poněkud chladnější dojem z mé strany rychle zmizel, silné momenty na sebe nenechávají dlouho čekat a dokáží si držet napětí a pozornost. Vedle dopředu vypuštěných „Vytěsňuju“ a „Narvi svůj testosteron jinam“ bych rád vypíchl „Haka starýho Nicka“, s industriálně thrash metalovým nábojem, v kontrastu k písničkovější formou předchozích pecek funguje jak přesně mířená rána mezi světla. Po sobě jdoucí svižná „Jedeme peklo“ a konspiračka „Placatej svět“ mě utvrdily v konečném závěru, že zavzdušnění když už se možná vyskytuje, tak v žádném případě nepostupuje nijak výrazně. Absolutní megaprda „Bomba v kabaretu“, tísnivá a svěží a zároveň, se doteď nehodlá poroučet z operační paměti a pořád se tam motá dokola, nemám s tím pražádný problém. Potemnělá „Neber si to osobně“ dotahuje neveselost do podmanivé formy, lehčí kompozice pak skladbě dodává na síle (a že je nemalá).

Mikrokosmos INSANIA je o jednu planetu bohatší. Nové vesmírné těleso rozhodně nebudí dojem zhuštěné mlhoviny prchavého charakteru, jeho gravitace a atmosféra vykazují značně osobité a zajímavé vlastnosti, ukazující na nevšední formy života.

Medyed

insania.cz/

facebook.com/insaniacz/

bandzone.cz/insania