Recenze: INNERSPHERE - Omfalos /2021/ Slovak Metal Army

O této kapele jsem doteď pouze věděl, tj. název mi nebyl neznámý. Obzor se vyjasnil po shlédnutí setu INNERSPHERE v rámci charitativní akce „Mezi Vrchy“, kdy už jsem začal větřit, že album, které už čekalo na vydání, nebude žádný neduživý kus s vypětím sil se držící hlavního proudu s životním cílem s touto masou splynout. Kapelu si můžeme vzít jako příklad jak může vypadat melodický death metal, který do sebe nenasál příliš masově vstřícných prvků, nicméně se vydal po vlastní cestě – jen tak na okraj, ten prvně zmíněný směr zanedlouho rozpitvám v případě THE UNGUIDED (kdo o ně nezavadil, jedná se o nechci rovnou říci pohrobky, ale minimálně následovníky SONIC SYNDICATE). INNERSPHERE to berou z opačného, a když ne z opačného, tak určitě z odlišného konce.

Vliv švédské melodiky tam je, ne že ne…INNERSPHERE na ní staví jako na jednom ze základních pilířů, dále se ale ubírají vlastním směrem a vstřebávají vícero vlivů napříč metalovým spektrem. Balzámem pro ucho jsou melodické kytary, žádná křečovitě umělá melodika ani snaha o maximální efekt po prvním pokusu. INNERSPHERE proto mohou zpočátku působit poněkud obyčejně, což se ale velmi rychle rozplyne, jakmile začne „Omfalos“ působit s plnou silou. Albu je třeba dát chvíli času, každý skladba má svou atmosféru a jde na věc z trochu jiného úhlu, melodický death metal se spontánně mísí s dalšími vlivy, tu a tam se vynoří spíše thrash metalový riff, jindy zas INNERSPHERE mají lehce doom metalové chutě a netočí se zády ani k metalcorovým prvkům (tvrdím to stále, že melodickému death metalu vděčí současné -core styly za mnohé).

„Omfalos“ rozhodně není monotónní album. Intro „Presentiment“ svou výraznou melodikou dává jasně na srozuměnou, co bude v hrubých rysech následovat. Netvrdím, že by to podle melodického kopejtka nestačilo, ani já bych rozhodně nenadával. Na albu se toho však děje mnohem více, stačí se proposlouchat za první dvě skladby, následující po úvodu. A to „The Darkest Hour“ a „Above“ už obsahují množství náznaků, že to nebude pouze o melodickém death metalu. Obě skladby mají svébytnou náladu, která začne naplno působit po jejich náležitém vstřebání. Na mysl se dere snaha o porovnání nebo spíše přirovnání k někomu…a alespoň trochu si INNERSPHERE zařadit. Na chvíli mě napadli MOONSPELL a SEPTIC FLESH zhruba zpřed dvaceti lety, ale INNERSPHERE jsou odlišní do takové míry, že jim to vlastně může být jedno. „Fire“ má až doom metalový nádech s gotickými prvky, rafinovaná a nápaditá struktura s přehledem udržuje pozornost a zvědavost, co ještě v průběhu skladby přijde.  Podobně, ovšem temněji na to jde titulní „Omfalos“. Zatěžkaný riff a emotivní melodie způsobuje příjemné mrazení za krkem, když dojde na techničtější pasáž, nemám pražádných námitek, vše potřebné pak dorazí silný refrén a je prakticky vymalováno, jen jeden otazník zůstává – zdali to bude takhle mňamózní až do konce, a vida, vše tomu nasvědčuje. Následující „Wisdom“ vytahuje temnou a pochmurnou kartu, vokál hrubne do hlubokého growlingu, skladba se pomalu vleče jako pohřební průvod za doprovodu skličující atmosféry. „Blackness“ se vrací k death metalovému výrazu, decentně okořeněnému moderními prvky, pořád platí to co jsem zdůraznil na začátku, co skladba to krapet jiný úhel pohledu a odlišná kombinace nálad a atmosféry. „Nature Of Sorrow“ spojuje temnotu, technické tendence starší formy death metalu s tou současnou, plus k tomu vkusně naroubovala melodické prvky. Výsledek je velmi silný a působivý, byť na ten správný zátah jsem si musel pár poslechů počkat, poté tuto skladbu hodnotím jako jeden z vůbec nejsilnějších momentů na „Omfalos“ vůbec. Melodika z úvodu o sobě dává znovu vědět – v „The Embodiment“ si podávají ruce dva světy – ten naleštěný a ten hrubý a čpící márnicí, mají to oba pade na pade a zní to úchvatně.  Závěr je opět potemnělý a zasmušilý, „The Fall“ nikam nepádí, melancholicky se sune vpřed, napěchovaná silnými emocemi.

„Omfalos“ budí navenek dojem obyčejného metalového alba, prostého přebuzené okázalosti, kde se zas tolik neděje, které výrazně nenadchne, ale zase ani náhodou nezklame. Beze zbytku však platí pouze to druhé. „Omfalos“ v žádném případě není žádná tuctová obyčejnost. INNERSPHERE spáchali velmi silnou kolekci, která se může směle měřit s globální konkurencí. Tohle je po všech stránkách dotažené album ve vlastním stylu, které má co nabídnout i po exponenciálním počtu poslechů!!!

Medyed

facebook.com/innerspheremetal/

inner-sphere.com/

youtube.com/innersphere