Recenze: INNER FEAR - Cäzilia /2022/ Black Barn Music

INNER FEAR jsem co do pozornosti z mé strany totálně odignoroval, tudíž jsem je považoval za novotou vonící projekt, ale není tomu tak. INNER FEAR si pouze dali desetiletou pauzu mezi alby a to bude jedním z důvodů, že jsem si jich jaksi nevšiml. Ovšem musím konstatovat, že hvězdná sestava kolem Marthuse se na aktuálním albu předvedla jako excelentní vypravěči temných a děsivých příběhů podle nejlepších tradic koncepčních metalových příběhů. Na první poslech je mi jasné, kdeže se Marthus rovněž autorsky exponuje a prásknu na sebe rovněž to, že se mi album zpočátku příliš nelíbilo. Znělo mi v uších jako light verze CRADLE OF FILTH a drahnou chvíli jsem se nemohl chytit výraznějšího orientačního bodu. „Cäzilia“ však trochu klame tělem, na první obeznámení dělá ofuky a nechce se lacině podbízet. Napodruhé byl můj dojem z alba mnohem lepší a pak už to jakože šlo - očekávané napětí a poutavá tajemná atmosféra začaly fungovat naplno.

A o čempak že to je? Téma alba „Cäzilia“ vychází ze skutečné události, která se odehrála v Bavorsku roku 1922. Na usedlosti Hinterkaifeck nedaleko Mnichova dosud zde neznámý vrah sprovodil ze světa celou rodinu i se služebnou, vraha se s jistotou vypátrat nepodařilo. Hrůzné místo pak bylo srovnáno se zemí a události, které se zde udály, připomíná pouze pomník. Jakmile jsem se seznámil s vlastním příběhem, album zcela logicky dostalo zcela jinou rovinu a místy mi lehce běhá mráz po zádech. Že z alba dýchají CoF, mě již dávno neruší, plyne to zcela logicky z Marthusova autorského podílu za ty roky, co v CoF velmi platně působí. Zbytek ansámblu pak výraz INNER FEAR posouvá do odlišnější roviny, tudíž nemám vážnějších výhrad a příběh hrůzných událostí z konce března 1922 může zažít svou hudební podobu. Na vokál je stoprocentní spoleh - mistr Chymus propůjčil albu významný díl potřebného děsu, souhra s ženským zpěvem (Snovonne Drake) je velmi poutavá a ne úplně typická. Významným plusem alba je jeho kvalitativní vyrovnanost, strhující úvod neslábne a posluchač je udržován v napětí po celých sedmdesát minut, což je nemalá porce a možností klopýtnout se může vyskytnout dost a dost. Spoleh není pouze na vokály, to je již předem jasné podle stylu mého vyjadřování se od samotného začátku, k technicko -instrumentální stránce desky nemám co bych dodal, skladby jsou doslova vypiplané do nejmenších detailů, účelně podřízené charakteru příběhu a nezbytné atmosféře.

Trpělivost růže přináší a zde to platí především. Nebyl jsem zprvu příliš nadšen a psát o „Cäzilia“ na základě prvního dojmu, byl by to diametrálně odlišný článek. „Cäzilia“, ostatně jako většina koncepčních alb, vyžaduje pozornější poslech a dostatek času, aby se zvládlo rozvinout od potřebné šíře, aby vynikl vyprávěný příběh ve všech odstínech a do potřebné hloubky. Napadá mě další paralela, a to s mistrem hrůzy KINGem DIAMONDem, právě díky němu jsem propadl kouzlu koncepčních alb a ani jedno z jeho alb nefungovalo hned na lusknutí prstů, vždy jsem se musel postupně proposlouchávat a objevovat zprvu nepostřehnutá zákoutí každého z příběhů (příměr zde není náhodou - na albu rovněž figuruje Mike Wead, známá to postava, spojená právě s Kingem a MERCYFUL FATE). „Cäzilia“ je na tom úplně stejně, kouzlo desky se dostavuje pozvolna, uspěchaný poslech zcela jistě znamená ochuzení se o plnohodnotný zážitek. Proto vážení, vydržte a buďte vnímavě trpěliví, „Cäzilia“ vám to spolehlivě vrátí!

Medyed

facebook.com/innerfear.official/

bandzone.cz/innerfear