Recenze: INFERNAL THORNS – Inflicting Ravage Of The Holy Cattle /2020/ Australis Records
Jakkoliv můžeme polemizovat 
nad (ne)nápaditostí názvu kapely, Chilané INFERNAL THORNS svému názvu nezůstávají pranic dlužní. Peklem a sírou čpící death metal v jejich podání rozhodně fádní není. Nápaditý švih skladeb maximálně zesílený brutalitou projevu, cit pro temnou atmosféru a kvalitně zvládnutá technika dělají z „Inflicting Ravage Of The Holy Cattle“ velmi zajímavé album, které ocení i otevřenou myslí vybavený posluchač mimo užší okruh metalového podzemí. Sice to konstatuji hned v úvodním odstavci, dobrat se tohoto závěru však nebyla úplně procházka po rozkvetlé louce.
Velkou přednost INFERNAL THORNS spatřuji v silné atmosféře alba, děsivá a temná atmosféra leží na skladbách jako černé pohřební sukno. „Inflicting Ravage Of The Holy Cattle“ je v pořadí druhé album INFERNAL THORNS, nicméně působí dospěle a vyzrále, s jasnou myšlenkou a koncepcí. Kromě úvodu, kdy mě mírně vyděsil „behemotí“ feeling, INFERNAL THORNS nebudí dojem druholigové kopie některého z věhlasných souputníků. Kapela se velmi rychle rovná na své vlastní koleje, na kterých vydrží bez citelného zakolísání celou stopáž „Inflicting Ravage Of The Holy Cattle“. Ke cti INFERNAL THORNS je též nutno připočíst, že se vyhýbají líbivým riffům a veškerým povrchním postupům obecně. Je to tedy občas trochu makačka přijít jim v některých momentech na chuť, ale je stokrát lépe se s albem takto popasovat, nežli po pár posleších konstatovat, že dále není co poslouchat. Zpočátku se skladby dosti slévají dohromady, záchytné body se hůře hledají a mám pocit, že poslouchám jeden dlouhý okultní horor o deseti dějstvích. Chtělo to trochu trpělivosti a nakonec se mi daří proniknout více pod povrch, „Inflicting Ravage Of The Holy Cattle“ pak dostává mnohem jasnější kontury a mám před sebou poněkud jinačí album než na začátku.
Chvíli jsem si na INFERNAL THORNS zvykal a nebylo vůbec jisté, zdali „Inflicting Ravage Of The Holy Cattle“ vůbec přijdu na chuť. Album je pro mě v kontrastu k použitým spíše tradičním death metalovým postupům poměrně obtížné vstřebat do bodu, kdy bez zádrhelů funguje. Na specifické atmosféře alba si mnozí mohou vylámat chrup, mnozí si mohou naopak příjemně smlsnout. Mám v živé paměti, jak jsem se téměř stejně kdysi pral s DEICIDE, přesněji s „Legion“, nechápaje nic. Nakonec jsem vše uzavřel se závěrem „nekompatibilní“. Uběhly přibližně dva roky a do rukou se mi čirou náhodou dostalo další album a náhle jsem byl pohlcen, najednou vše fungovalo v souladu s nastavením mého vnitřního přijímače. Znovu jsem otestoval „Legion“ a brána pekelná se otevřela. S INFERNAL THORNS to sice netrvalo takovou dobu, ale „Inflicting Ravage Of The Holy Cattle“ rozhodně není z těch alb, které by s ochotou ovce na porážku vycházelo posluchači vstříc. Ono je víceméně jedno, kudy se do soukromého pekla jménem INFERNAL THORNS dostanete, jestli budete zvonit u dveří, vlezete dovnitř oknem, prolezete sklepem nebo se spustíte komínem, protože když už se tam některou z cest dostanete, tak vězte, že se s „Inflicting Ravage Of The Holy Cattle“ nudit nebudete.
Medyed
Komentáře