Recenze: INEXORABLE – Imperious /2022/ Sliptrick Records

INEXORABLE jsou bezesporu zajímavý zjev na death metalové scéně. Pro mě naprosto neznámé jméno, tudíž jsem dopředu nečekal vůbec nic a nechal to na kapele samotné, jak a s čím se vyprsí. „Imperious“ není zrovna na poslech jednoduchá deska, napoprvé jen tam proletěla kolem, byť drápkem sekla, a to samo o sobě stačilo k tomu, abych zpozorněl. INEXORABLE sice nevymysleli nový styl, ovšem co provádějí s tím, co mají na dosah kolem sebe, to vážně stojí za pozornost. Výsledek je vážně neotřelý, temný a úporně intenzivní. Zmocňuje se mě divný neklid, jako když po vás někdo jde a vy nevíte, kdy a z jakého směru udeří a pošle vás expres do Hádovy říše.

Směs staré školy, brutality, techniky a orchestrálních pasáží vytváří často mainstreamem nastrojené a navoněné produkty – jakože v mnoha případech je to naprosto v cajku, jindy to nestojí za moc. INEXORABLE nejsou patrně nikde příliš organizovaní a nemají svázané ruce v tom, jaká násilná kreatura jim pod rukama vznikne a nikdo jim moc nekecá do míchání jedovatých substancí. Možná díky tomu jsou INEXORABLE přes svou řekněme technickou vymazlenost stále velmi brutální a na hony čpící po smrti a temnotě. Nic tomu nebrání často až strojově znějící rytmika, díky níž jsem INEXORABLE zpočátku vnímal jako death metalovější následovníky FEAR FACTORY, ovšem stačilo si „Imperious“ jednou pozorně vyslechnout a hned bylo jasné, že tak to opravdu nebude. INEXORABLE jsou možná tak akorát od každého kousek, ovšem v dosti svébytném podání. Výraznou roli v tom zajisté hraje zvuk desky-ostrý jak břitva a zároveň parádně mohutný. Korunu všemu nasazuje tísnivá a zneklidňující atmosféra. Ta na rozdíl od vlastních skladeb působí prakticky okamžitě a jako první vykládá karty na stůl, upoutává posluchače během seznamovacího období, než album začne působit s plnou silou.

„Imperious“ není albem na jeden letmý poslech. Ze začátku skladby mají tendenci slévat se dohromady, a i celkový dojem je takový jednolitý bez výraznějšího momentu překvapení. Naštěstí tahle fáze netrvá nijak dlouho. V kontrastu s počátečním poměrně mdlým nástupem je „Imperious“ variabilním a výrazově pestrým albem, které se striktně nedrží death metalové munice a zručně kombinuje především industriální chlad a zatuchlost podstaty death metalu s technickými vzorci v jeden stoprocentní celek bez zásadních slabin. Album si postupem času s přehledem zvládá držet kvalitativní laťku v konstantní výšce a nedochází mu dech. Ve druhé polovině alba dochází na velmi zajímavé momenty a šikovnou hru s náladou skladeb až bych řekl, že druhá polovina „Imperious“ je o dost zajímavější než ta první.

INEXORABLE si svým debutem ukousli řádné sousto, je však třeba říct, že jim nezaskočilo v krku. Jako by se mi v hlavě při poslechu „Imperious“ přehrával děsivý postapokalyptický horor, v ostrých konturách vykreslující poslední momenty toho, čemu jsme si zvykli říkat civilizace. Utéct není kam, poslední, co zbývá, je spatřit závěrečné vteřiny čiré hrůzy.

Medyed

facebook.com/Inexorablewtf/

instagram.com/inexorableofficial/