Recenze: INCRYPT - Thrashing Extinction /2022/ WormHoleDeath Records
Již jsem se na
tomto místě několikrát vášnil, jak dobré thrash metalové kapely se nám vyskytují v Austrálii. Evidentně ještě nebudeme u konce, INCRYPT jsou dalšími thrashery od protinožců a nutno poznamenat, že opět není důvod nadávat. INCRYPT ke thrash metalu přistupují dosti neotřelým způsobem, a to ani ne tak, že by nějak divoce experimentovali, ale stylem kytarové hry. INCRYPT vypadají jako by jim bylo všechno jedno, prostě to tam nasyrovo sekají padni komu padni a nějak to dopadne, když ne dobře, tak blbě určitě. Jenže to byl můj úvodní omyl - jedno jim to není, jen mi to uši nepobraly a „Thrashing Extinction“ začalo účinkovat po několikerém přemletí dokola.
Zčásti za můj dojem může i syrová produkce, zvuk je takový narezlý, hutný a napůl zkorodovaný, místy inklinující spíš ke stoner rocku a to už pro mě bylo moc jinakostí najednou. Napadlo mě dále, zdali INCRYPT nejsou partou povedených šprýmařů, kteří se neberou až tolik vážně. Jejich styl je ve více ohledech dost netypický, že by to tak klidně mohlo být, ale nijak zvlášť jsem po tom nepátral. „Thrashing Extinction“, ač vypadá jako album kategorie „B“, nenechte se zmýlit prvním dojmem. Tahle deska je prostě osobitá a zvláštní, ale rozhodně ne špatná nebo odfláknutá, jde si pouze vlastní cestou a je ve více ohledech velmi jiná. Vedle již zmíněného zvuku, který koketuje se syrovým rockovým zněním, zde máme neobvyklou, pro thrash metal ne zrovna běžnou výstavbu některých riffů, vklíněných mezi ty stylové. Další v řadě je atmosféra alba, dosti odlišná od všeho, co jsem v poslední době slyšel. V kontrastu s osobitou kombinací stylových vlivů se stále se vší vážností dá mluvit o ostrém a energií nabušeném thrash metalovém albu a ne o nějakém chaotickém pokusu o experiment. INCRYPT, a je to čistě můj osobní pocit, vycházejí z pestrých hudebních kořenů a na jejich muzice to je jaksepatří slyšet. V pozadí skladeb se toho děje nadmíru hodně a nejvýraznější jsou syrové hard rockové postupy, podřízené thrash metalovému rámci.
Soudě podle obalu alba, dal se čekat těžký old school nebo - druhá varianta, ukazující na mou domněnku, že INCRYPT jsou vybaveni velkým nadhledem a neberou se zas tak úplně vážně. „Thrashing Extinction“, lze-li to tak vůbec nazvat, je vedle syrovosti a nadupanosti i v dobrém smyslu hravé album, už jen podle toho, jak si INCRYPT dokáží podmanit osobité melodie a vsadit je do syrového pojetí skladeb. Dalším momentem, a ten jsem nějaký čas nepobíral téměř vůbec, jsou variabilní kytary. Zněly mi divně a nepatřičně, jako by ani nechtěly hrát thrash metal a tvrdohlavě do muziky cpaly, co tam nemá co dělat. Chtělo to jediné - naplno otevřít sluch a bez předsudků nechat album samovolně plynout a udělat mi v hlavě trochu toho bince. Pak mi to už dává smysl a „Thrashing Extinction“ se jeví jako pestré, neortodoxní a příjemně „zlobivé“. V každé ze skladeb nacházím nějakou kulišárnu a netypický postup, který muziku neskutečně osvěžuje a vzbuzuje zvědavost, kam to bude pokračovat dál. Energie, instrumentální volnost, svěží atmosféra - to vše obsahuje „Thrashing Extinction“. Jen vám to nedá úplně zadarmo a musíte mu jít pár metrů naproti.
Medyed
instagram.com/incryptofficial/
Komentáře