Recenze: INCANTATION – Unholy Deification /2023/ Relapse Records
Doplňuji mezery v po
vinné četbě…tedy v povinném náslechu. Třicet let ignorovat INCANTATION, to je něco, co není pro mě příliš dobrou vizitkou. Je fakt, že mě zpočátku moc nebrali a musel jsem k nim tak nějak „dospět“. Trvalo to, ale stalo se. Nyní si je můžu dát pěkně desku po desce pozpátku. Výjimečná extrémní kapela, která si drží stejně výjimečný status, pokud kráčí o vysokou úroveň kvality alb a neposlední řadě i díky stále stejně nekompromisnímu postoji, to jsou INCANTATION.
Jako bych otevřel dveře do pekelné pobočky, atmosféra „Unholy Deification“ má v sobě úplně vše, co mě navěky poznamenalo při prvním setkání s death metalem – chorobnost, oheň a síru, zmar a beznaděj. Takto rouhačské a strhující death metalové album jsem dloouho neslyšel a v plném rozsahu se projevila moje vyhladovělost po té staré atmosféře, která v takovéto formě vůbec nezní archaicky, i když by mi to vůbec nevadilo. Tohle má totiž duši! Je mrtvolná, temná a rouhačská, dávající svébytné brutální řeži další podstatný rozměr, který nejde nahradit sebekvalitnější produkcí ani hráčskou virtuozitou. INCANTATION jsou bezesporu originál hodný patentové ochrany a já nemám daleko do stavu, abych v němém úžasu zíral jako to tele, jakou sílu v sobě stále mají.
Od „Unholy Deification“ jsem dopředu nečekal pro jistotu nic, zaujal jsem klamnou pozici death metalem absolutně nedotčeného naivního jedince a vyčkával, co nastane. To, co se rozpoutalo hned s první skladbou, se dá přirovnat k následkům bitvy na Sommě. Mlčky jsem poslouchal a nechal album působit vcelku, pauzy jsem si zakázal. „Unholy Deification“ není žádný hodinu dvacet trvající nesmysl, 41 minut je naprostý ideál a navíc mi ten čas, strávený účastí na temné a smrtelné seanci, přijde kratší – inu teorie relativity v praxi se opět hlásí o slovo. Neustálé napětí a mix adrenalinu s endorfiny dělá svoje, album prosviští sluchovody jako skalpel mrtvou tkání a nabuzené receptory nemají dost ani náhodou – chovají se jako narkoman během absťáku, chtějí ještě…a ještě…a mají recht. Další poslechy rozeznávají další temné odstíny a předtím neslyšené, ale podstatné drobnosti. Teprve až se album rozprostře do definitivně obludných rozměrů, je to kapánek odlišnější a především daleko výživnější záležitost.
„Unholy Deification“ účinkuje rychle, až jsem čekal, že stejně rychle nadšení vyprchá a já zase zklidním hormon. Jenže kulový, slavný soude, kulový s vrtulí! Dostavuje se úplně opačný stav věcí smrtelných, album se postupně stává účinnějším a jedovatějším. Odložit ho stranou příliš brzy znamená ochudit se o plnou šíři jeho účinku. „Unholy Deification“, to je bezbožná kremace v přímém přenosu!
Medyed
facebook.com/IncantationOfficial/
Komentáře