Recenze: IN FLAMES – Foregone /2023/ Nuclear Blast
IN FLAMES to 
se mnou mají léta poměrně snadné – co vydali do roku 2011, to jsem jim sežral. Nechci hodnotit, do jaké míry jsou „Siren Charms“ a „Battles“ vyčpělé a „velkovýkrmní“ desky, časem jsem si k nim cestu našel a za mě se o nějaké extrovní průsery nejedná. Jen jsem si nedokázal (nebo taky nechtěl) představit, kam by IN FLAMES došli, natočit další pokračování „Battles“. Nejsem žádná kněžna Líba, abych věštil budoucnost, nicméně jsem podobu „I, The Mask“ vcelku očekával. IN FLAMES se více přiklonili ke svému typickému zvuku a tvrdšímu soundu s jasným odkazem na starší tvorbu. Předchozí deska na každý pád pro spoustu fanoušků nasadila IN FLAMES zpátky na koleje a jak setrvalá bude forma kapely, to by mělo potvrdit „Foregone“. Prognóz jsem slyšel hned několik, od těch nekriticky euforických až po ty ve stylu hostinského Palivce - „stojí to všechno za hovno“.
S panem hospodským tedy rozhodně nesouhlasím. „Foregone“ jsou sice typičtí IN FLAMES, jak je známe minimálně posledních patnáct let, ovšem pro mě překvapivě lehcí a nápadití. Silnější odkaz na vlastní minulost nemusí nutně znít jako retro a „Foregone“ je toho repre vzorkem. Svou úlohu v mém rozpoložení hraje jistě ten fakt, že jsem neměl s řekněme novodobější tvorbou IN FLAMES výraznější problém a především k trojici „Reroute To Remain“, „Snoudtrack To Your Escape“ a „Come Clarity“ se vracím v pravidelných cyklech. Samostatně postává „Sounds Of A Playground Fading“, která mě rozcupovala na kousky a v mém soukromém řebříčku jej řadím hned vedle „Whoracle“ a „Colony“. On se ten návrat k devadesátkové tváři kapely koná spíše v symbolické rovině, ranější historie kapely do charakteru alba má stále co mluvit a není to hlásek zrovna slabý. Jakoby se do výrazu IN FLAMES ve výraznější míře prosazovaly výrazové prostředky silně slyšené na „Sense of Purpose“. Hitovost skladeb jako skladatelský patent kapely zůstává stále neochvějný, akorát tomu chybí masově konzumovatelné pozlátko, což je věc, bez které se rád obejdu. Tandem Anders Fridén/Björn Gelotte se dokázal vcelku v pohodě udržet na poměrně vysoké úrovni, deska příjemně leze do uší a několik motivů, které mi jsou poněkud povědomé z předchozích alb, jsou do skladeb natolik šikovně vsazeny, že mi to vlastně ani nevadí.
„Foregone“ je pravděpodobně nejlepším albem IN FLAMES, jaké za dané konstelace mohlo vyjít. Pozice mých srdcovek zůstává neohrožena, na druhou strany jim „Foregone“ zvládá stíhat v základních parametrech. Nejsem zaskočen formou výrazu, s tou se dalo po „I, The Mask“ tak trochu počítat. Nechci zde pochybovat o úrovni „I, The Mask“, ta je zjevná a časem již prověřená. Jsem ale příjemně překvapen celkovým feelingem a vyrovnanou kvalitou skladeb, zde se mi „Foregone“ trefilo do nálady a v interakci se mnou funguje lépe svého předchůdce. Že se dost možná jedná o hru na jistotu a že IN FLAMES už pravděpodobně neudělají žádný experimentální úkrok jinam, neznamená to vyčpělost a pajdání na obě končetiny. Ačkoliv se nejedná o žádnou prudkou inovativní změnu, ale spíše letmé ohlédnutí se za sebou samými, „Foregone“ svým tvůrcům ostudu rozhodně neudělá.
Medyed
Komentáře