Recenze: IMMOLATION- Acts of God /2022/ Nuclear Blast

Neochvějná stálice death metalu, na kterou je spoleh, to jsou IMMOLATION. Má cesta k nim nebyla jednoduchá, na chuť jsem jejich osobitému rukopisu přišel až poměrně pozdě, až s albem „Harnessing Ruin“ roku 2005. Předtím jsem s nimi tak nějak nefungoval s vědomím, že jako dobrý, ale zůstával jsem příliš chladný na to se do diskografie IMMOLATION ponořit hlouběji, natož se k nim pravidelně vracel. Bez ohledu na všeobecně vnímaný status „Harnessing Ruin“ je právě tohle album mé nejsrdcovitější - není možná úplně nejlepší, ale pro mě právě tahle deska je synonymem IMMOLATION, jako taková první pořádná srážka, která zanechala vážnější následky.

Další prda přichází až nyní. „Act of God“, ve vší úctě ke čtveřici desek, které vyšly v mezičase, má na mě opět ten chorobný dopad, ovšem podstatně silnější od samého začátku, předtím jsem se musel k finálnímu adrenalinu složitěji proposlouchávat, tentokrát to jde mnohem snáz a téměř na první dobrou. IMMOLATION, stále zahalení to temného oparu, stále technicky vytříbení, ovšem znatelně více přitopili pod kotlem - „Acts of God“ na mě útočí mnohem razantněji, skladby jsou více nabroušené. Rozdíl sedmnácti let samozřejmě hraje svou roli a IMMOLATION nejsou žádná konzerva s dlouhodobou trvanlivostí, která zůstává neměnná desetiletí. To nejpodstatnější a zásadní zůstává nezměněno, a tím je svébytný autorský rukopis kapely. Riffy se mi zařezávají hluboko pod kůži, smrtelná atmosféra je zahuštěná tak, že moc nechybí k tomu, abych začal myslet na relax v penálu. Síla a nápaditost riffů vlastně může za to, jak rychle mi album leze do uší. Kytary občas koketují, především v oněch ultrarychlých nátlakových pasážích, s black metalovým ostřím, jako zpestření to zabírá okamžitě a s maximální silou. Samostatnou kapitolou jsou sóla, precizní a skvěle vygradovaná, vystavěná přesně podle charakteru skladby. Letitou jistotou IMMOLATION jsou chirurgicky přesné a razantní bicí - polovina úspěchu každého metalového alba, nehledě na subžánr. Technická stránka bicích, kdy mám občas docela nepříjemný pocit, že se opisuje album o alba a bubeníci hrají jeden jako druhý, je na „Acts of God“ dechberoucí, na mikrometr ušitá na míru každé ze skladeb. Přistihl jsem se, že občas sleduji jen hru Steva Shalatyho a jsem zcela pohlcen. Steve hraje nejen technicky, naprosto přesně a drtivě, ale především zcela účelně. V hutném a jako břitva ostrém zvuku je parádně slyšet i basa, což je další významné plus technické stránky „Acts of God“, zvukově sice možná není tak chorobně zkorodované jako některá starší alba, zato seká vše kolem sebe hlava nehlava.

IMMOLATION zdá se vyměnili sadu nožů za nové, podstatně ostřejší nádobíčko. Svůj zabijácký fortel však nezapomněli ani náhodou a stále jej vybrušují k dokonalosti. Tohle album vás zvládne vykostit dřív, než stihnete říct „masokombinát“.

Medyed

immolation.info/

facebook.com/immolation

instagram.com/immolation_band/