Recenze: IGNEA & ERSEDU - Bestia /2021/ Napalm Records
Bývaly doby, kdy mě 
symfonický metal velmi bavil, jenomže se mi poměrně rychle oposlouchal, jakmile došel do kulminační fáze svého věhlasu. Už to zkrátka nebylo to, co mě zaujalo jako sympatické zpestření tradičního metalového výrazu v druhé půli devadesátých let. S fajnovosti se ze symfonických prvků postupně stala naprosto běžná součást výrazu, kterou využíval kde kdo a kouzlo výjimečnosti bylo to tam. Občas se ovšem vyskytnou kapely, které symfonické vlivy do své muziky uchopí s takovou zručností, že musím objektivně konstatovat, že to stále funguje, „jen to vzít tak nějak po vojensky“, jak praví poručík Troník ústy Miroslava Donutila v Černých baronech“.
Toto speciální album mě zprvu nenadchlo, kvality obou zúčastněných jsou nesporné, akorát jsem ztěžka pátral po něčem jedinečném, co nemá nikdo další nebo alespoň ne tuny dalších kapel. Ovšem symfoňák na ukrajinský způsob začíná zanedlouho vydávat svá tajemství. Ničím třeskutě výjimečný vzorec, mnohokrát slyšený řekněme u DIMMU BORGIR, EPICA a dalších, má dosti svébytný a šikovně kořeněný nádech. Kontrast hrubého vokálu s ženským těžkou dneska někoho posadí na p…, jenomže pozvolna se dostávám k jádru problému…on to vlastně není problém, alóbrž jedna z předností „Bestie“. Základní mustr není nikterak avantgardní, o tom žádná. Co se posléze děje, je ovšem zajímá sonda do dění na poli symfonického metalu a s noblesou hozená rukavice ostatním kolegům v globálním rozměru. Obě kapely na to jdou víceméně podobně, IGNEA ze vzájemné symbiózy vychází jako jemnější a přístupnější, ERSEDU jsou neurvalejší a násilnější, ale řekl bych, že obě kapely jsou tak říkajíc z jednoho „vrhu“. Když už jsme u té hozené rukavici abychom neztratili nit, oba repre vzorky ukrajinského drsnějšího symfo metalu snesou velmi přísná kvalitativní měřítka po technické a instrumentální stránce, kromě formy tu však je nezanedbatelná síla obsahu. Silná a svébytná melodika, která netrpí onou častou bolestí napříč žánry ve stylu „melodie za každou cenu, i kdyby na to měl prasknout rozpočet“. Záměrně tolik neodděluji obě kapely od sebe, IGNEA a ERSEDU, respektive jejich společné EP, je spojení možného, změna nálad během předání štafety není až tak markantní a navíc si IGNEA a ERSEDU vyšvihli společnou skladbu „Mermaids“, takže onen „splitkovitý“ přechod je krásně plynulý a dovádí mě k myšlence, že se ani tak nejedná o standardní split EP, jako o plnohodnotnou společnou nahrávku.
Skvělé melodie, důrazný a křišťálový zvuk, ze kterého nic rušivě nevyčnívá a navíc nakažlivý náboj skladeb obou kapel, neblahé tušení naštěstí kamsi zmizelo a já si tuhle specialitku docela užil. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem tomuto stylu už odrostl směrem k syrovému pojetí, je slovní spojení „docela užil“ rovno nadšenému potlesku.
Medyed
Komentáře