Recenze: ICESTORM – The Northern Crusades /2023/ Blood Fire Death
Nejen svatá 
země byla dějištěm křížových výprav. Kromě mimo jiné jedné výpravy proti valdenským dvou výprav proti husitům v našich končinách se během dvanáctého a třináctého století v Pobaltí a severní Evropě uskutečnilo hned několik křížových výprav. Tato část Evropy si nejdéle zachovávala pohanské tradice, což se svatému stolci pochopitelně velmi málo líbilo. Touto historickou látkou se zabývá čtvrté album katalánských ICESTORM. Válečný death metal s výraznou melodikou ve stylu BOLT THROWER je pro mě silné lákadlo, ale ICESTORM se ubírají i odlišnějšími cestičkami, než je přímočarý death metal staré školy.
„The Northern Crusades“ jsem málem nedal, tohle album mi bylo až nepříjemné. Důvodem je několik přesných citací AMON AMARTH. Ty jsou natolik za uši tahající, že jsem si kladl zásadní otázku, jaký má smysl zrovna tohle nahrávat na desku a ještě z toho dělat koncepční album. Tudy cesta rozhodně nevede, pokud tedy zrovna není vaším životním snem dělat AMON AMARTH revival. První poslech na mě málem nechal trvalé následky, snesu hodně, ale když už chci mermomocí slyšet zmíněné švédské vikingy, sáhnu po originálu. Abych dostál alespoň nějakému dílu objektivity, rozhodl jsem si ničit duševní zdraví minimálně ještě jednou, abych přece jen nezaslouženě ICESTORM nekřivdil. Zůstat u jednoho poslechu, neměl bych o čem psát. První dvě skladby by mě hned na začátku dokázaly spolehlivě otrávit a způsobit mi silné nechutenství. Nebylo by to ani tak instrumentálním neumětelstvím, ICESTORM velmi dobří muzikanti, problém vězí v až přílišném čerpání osvědčené šablony. Dál je to NAŠTĚSTÍ (ta velká písmena volím zcela úmyslně) o něčem jiném. I v prvních dvou dějstvích příběhu se objevují zajímavé momenty a šikovné nápady, jsou však nekompromisně přebity nepůvodní formou. Pak se stane cosi, co bych přirovnal k utržení se rozběsněného býka ze řetězu. ICESTORM se konečně osmělují, znějí daleko přesvědčivěji a výraznou měrou už úspěšně válčí sami za sebe. „The Power To Fight (Peipus Lake April 5th, 1242 - Dawn Of The Battle Of The Ice)“ je solidní prda, která mě přiměla změnit už málem pevný názor, že s ICESTORM prostě nenajdu společnou řeč. Nejedná se ale o ojedinělý výkřik do tmy, následující „The Teutonic Charge (Bishop Hermann Of Dorpat Leading The Charge)“ lze označit za skvělý, energií nabušený kus, sekající kolem sebe hlava nehlava. Zvolnění příchází až ze závěrečnou „Triumph Of The Pagan Warriors (Lament For The Fallen Ones )“, mocná a klenutá ústřední melodie z valné části dává zapomenout na třeskutou nepůvodnost úvodu alba.
Tohle měla být pořádně jedovatá recenze, ve které bych bez výčitek zapomněl na svůj jindy decentní a salónní sloh. Zabránila tomu pouze jedna věc – že jsem „The Northern Crusades“ několikrát vyposlechl do konce. Bylo to sice se značným sebezapřením a sám sobě jsem nadával, proč to dělám, když mě to nebaví. Jedu není třeba, ICESTORM mě nakonec zvládli přesvědčit, byť to vypadalo akorát na grande průser.
Medyed
Komentáře