Recenze: HUSQWARNAH - Front Toward Enemy /2021/ Fuel Records
Dát si takový 
název, to znamená jediné - pořádný masakr motorovou pilou. HUSQWARNAH sice nejsou ze Švédska, nýbrž z Itálie. Nepodstatný místopisný detail vzhledem k obsahu alba, „Front Toward Enemy“ je totiž kus pořádně krvavé flákoty posetý střepinami a krátery po explozích. HUSQWARNAH, to je old school death metal v duchu nejlepší tradice stylu - fanoušci BOLT THROWER a MEMORIAM by měli vyhlásit pohotovost, protože pokud „Front Toward Enemy“ bude na okolí působit jako mou chatrnou tělesnou schránku, bude to slušná podzemní událost.
Pro HUSQWARNAH jsou současné tendence v metalu sprostým slovem. Death metal staré školy v jejich podání umí setsakramentsky pokousat, kde někteří jedinci vypouští poslední dech a z posledních sil se modlí za spásu své hříšné duše, tam HUSQWARNAH ožívají a s jiskrou predátora v oku odjišťují zbraně. Že se mi trefili do vkusu, o tom již netřeba ztrácet nadbytečný počet slov, při vší úctě k technické brutalitě, ale já mám nejradši death metal v té staré jedovaté podobě, a od HUSQWARNAH mám přesně to, co mám rád, a navíc ve špičkové kvalitě ve vcelku originálním balení. „Front Toward Enemy“ je vybaveno parádním, úžasně hutným a ostrým zvukem, nemajícím daleko ke švédské syrovosti. Kapela se nikam příliš zběsile nežene, pár rychlých sypaček najít lze, na výsledný rychlostní průměr však nemají vliv. „Front Toward Enemy“ si převážně kluše ve středních rychlostech, což společně s parádním zvukem dělá slušnou paseku. Dokonce natolik slušnou, že si právem říká o pozornost a plný respekt matadorů žánru.
„Front Toward Enemy“ se rozjíždí postupně, jako by chtělo potenciální cíle nalákat na dostřel v co nejhojnějším počtu. Rozjezd „Melting Face“ není zrovna masakrózní, ovšem tempo dohání důrazem. Ve středním tempu je natolik husto, že zrychlení vážně není potřeba. „Reincarnation Of Sin“ kromě pravidelných rychlých výpadů pokračuje v poklusu, decentní melodika už jen pak dokončuje vyhlazovací proces. „Death Proof“ je ovšem jiné kafe ze spolku - parádní old school řežba, která se mi prostě nemá šanci oposlouchat. Tohle je moje milovaná šablona, stokrát obehraná a stokrát účinná! „Death Proof“ čpí po smrti na sto honů, tedy ne že by ostatní skladby pocházely od Coco Chanel a voněly po fialkách, pomalejší tempa jsou rovněž řádně letální, ale střední rychlost je prostě massakr. „Ignoto1“ se znovu noří do pomalejších rytmů, tíha atmosféry je až hmatatelná…“Scream From The Cellar“ plynule navazuje snad ještě více ponurou náladou, jakmile dojde na svižnější část skladby, jsem lapen, odchycen a ukončen…tohle si fakticky dám líbit. Závěr „Front Toward Enemy“ přece jen přitápí pod kotlem a jede se z více z kopce. „Vigo“ a „Live Once Buried Twice“ nejsou toli pohřební a beznadějné, sází spíše na nekompromisní řežbu v klasických mantinelech a s lehkostí profesionálního zabijáka sbírají po stovkách zářezy na pažbě. „Infernal Loop“ naposled zpomaluje do valivého tempa, závěrečná operace k odstranění zbytků marného odporu se vyvedla, stejně tak jako komplet album. Co to melu, říkáte si, vždyť tam je ještě jeden kousek! Ano, je tam - „Dreamline“. Cover od RUSH dostal ponurou a řekl bych i goticko/metalovou podobu a jako skalní fanoušek famózních Kanaďanů jsem schopen říci, že tahle předělávka originál sice vybavila úplně odlišnou atmosférou, ale jinak byl respekt k originálu zachován a nemám problém.
Debut jako deset egyptských ran, který by neměl zapadnout!!!
Medyed
Komentáře