Recenze: HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY - Když se bombardéry vracejí /2021/ Warner Music

Hrdinové pro mě představují spolu s „Visáči“ etalon tuzemského punku. Zatímco „Zámci“ si od vzniku vesele vegetí do současnosti, HNF byli do současnosti dokumentem doby a nepochybným kultem. Že budu psát recenzi na jejich debut po více než třiceti letech od „inkriminalizovaného“ dema, tak na to bych si ještě v půli roku loňského nevsadil ani špunt z flašky. Ovšem k tomu došlo a otázky o smyslu reinkarnace HNF rovnou odkazuji na nádraží, kukaň na veřejných záchodcích, případně na další „kompetentní“ místa. Jsou totiž zcela beze smyslu, naopak smysl tohoto alba je zcela zjevný, tvrdí zcela střízlivý a duševně příčetný Medyed dle finálního dojmu, nabytém po několikerém souvislém poslechu starých pecek, které dostaly důstojnou studiovou podobu.

HNF jsem osobně považoval za jakési české DEAD KENNEDYS, přesněji za domácí odpověď na ně, a to nejen díky „Biafrovskému“ zabarvení vokálu a stylu frázování. Ve své vážnosti a temnějšímu stylu mi HNF ty Amíky přece jen připomínali, a to podotýkám, že mi bylo pouhých čtrnáct, když jsem je slyšel prvně právě pěkně pospolu, takže má primárně rebelantská mysl je nasála najednou, a hezky ještě za komára. Právě z tohoto důvodu byla pro mě otázka, zdali návrat HNF ve studiové podobě bude mít smysl, obzvláště zásadní. Tematicky vzhledem k tomu, co se kolem nás bezmála dva roky děje a tím nemyslím jen shitvajruspandemii, ale i dementnění většinové populace. Druhou otázkou je, v jaké podobě se HNF podruhé zjeví. První rovina je naprosto legitimní a bez diskuze, HNF se objevili v ideálním čase pro návrat - téma věčné „stojí to za hovno“ a otázka ztráty osobních svobod snad nemůže být aktuálnější. Za druhé… barvu přiznavši nečekal jsem to až takhle, ale staří pankáči možná chřadnou na těle, ale rozhodně ne na duchu a mysli!!! HNF ve verzi 2021 mají stále tu sílu, jakou měli tenkrát, kdy jsem zjistil, že to, co si ráno rovnám v trenkách nemám jenom na čůrání. „Když se bombardéry vracejí“ disponuje nádherně stylovým zvukem, spratkovským duchem, zdravou revoltou, deklarací svobody jednotlivce, skvělou silou a energií, nenechat si kecat stádem kokotů do vlastního života a vůbec vším podstatným, co podle mého má obsahovat punková deska. Tím jsou zásadní otázky ohledně návratu HNF z krku a pokračujmež dále…

Ale kurva…je to krátký. Nechci na desce, která se mi líbí, hledat zbytečný blechy, ale přidat dvě až tři věci by nebylo od věci. Lehce přes půl hoďky uteče jak voda v řece Jihlavě a nezbývá nic jiného než si to dát znova. Znovu natočené staré fláky neztratily zhola nic ze své původní síly a co víc, jsou stále aktuální v těchto na kosočtverec vypatlaných časech. Nové skladby zdá se nebudou, ale přimlouval bych se za pokračování, těch starých kusů ještě zbývá dosti, aby se jim dostalo ofiko vydání - třebas „Dům na demolici“ a nejen ten.

Medyed

facebook.com/HNFoficial/