Recenze: HORA RUIT – EP Absolutní Nula (2019) / vlastní náklad
Hora ruit – respice finem… , 
neboli „Čas kvapí, pamatuj na konec“ – komu se název kapely bude zdát poněkud extraordinérní, vysvětlení není až tak složité, zvláště v případě, že jste skladník ve šroubárně a zvládáte si přečísti Vergilia v originále.
Je tu další prubířský kámen na Medyeda… kapela HORA RUIT je pro mou osobu opět neznámým jménem, a pro mě další výzvou a bez jakýchkoliv rušivých vlivů zhodnotit EP nové kapely, vzešlé z kapely VODOPAAD, kterou já tak jako tak neznal, tudíž jsem Tabula Rasa, a o to lépe lze hovořit o Medyedově krajní subjektivitě, která je ideálním výchozím bodem, kterak k HORA RUIT přistoupit a následně Vám předložit své písemné pocity z „Absolutní Nuly“. Úvodem musím konstatovat, že nebudu psát o nule. A už vůbec nebudu psát o kvalitativní nule. Ta nula se rozhodně nekoná. HORA RUIT (z Latiny „čas letí“) dle toho, co z EP slyším, vtrhla do studia, a to, co má k dispozici, ze sebe vyhrnula do záznamu jako dokument, který vypovídá o tom, jak vypadá prvotní idea HORA RUIT.
„Cesta do pekla“, uvozená zrychlujícím se tikotem hodin, je příjemným rockovým mišmašem, chvílemi šilhajícím po vodách metalových. „Narcis“ už má podstatně metalovější nátisk, ovšem rockové prvky ve vcelku znčné šíři, jakou dokáže obecně rocková špajzka nabídnout (řada zajímavých zásob zůstala nedotčena). Tahle stylová nejednoznačnost je rozhodně jedním z trumfů, na kterých mohou HORA RUIT do budoucna stavět a vyhnout se bludného kruhu ne nepodobnému šelmě psovité, zaujaté vlastním ohonem. Titulní „Absolutní nula“, s hitovým refrénem, jednoduchou základní stavbou a solidní atmosférou úspěšně boří pomalu se vkrádající pocit, že všech šest skladeb na EP bude podle jedného mustru. Přes svou relativně jednoduchou stavbu je „Nula“ zajímavě strukturovaná a s přehledem si udržuje pozornost. „Potentát“, ve středním valivém tempu se zatěžkaným riffem v zádech opět převrací jazýček vah na metalovou stranu. „Homeless“ již je metalová pecka se vším všudy- jen škoda, že jich na EPčku není víc, takhle se jedná o jeden osamocený kousek, který solidně kouše. „Já nic, já muzikant“ na závěr EP je kompozičně v pohodě, jen textová stránka mi tak nějak neleze do uší. Jinak by to ušlo, ne vždy je posvícení a jeden kostrbatější text celkový dojem nijak fatálně nenabourává.
HORA RUIT jsou zkušenými hráči, z jejich prvotiny je to beze všech pochyb slyšet, instrumentální jistota a zajímavé detaily jsou naprostým trumfem, na kterém lze do budoucna stavět. Co bych ale zdůraznil, není ani tak technická stránka věci, ale ta výrazová. Na začátek nemám problém, ovšem na dalším počinu bych převelice ocenil větší objem atmosféry a energie – dovedu si představit, jak naživo ta energie doslova stříká z pódia – a zatavit ji do nahrávky. HORA RUIT na začátku mě sice na pozadí neposadila, což ale na druhou stranu neznamená, že jsem se nudil a protahoval se mi xicht. Prvotina není vůbec špatná, jen Medyed se hlásí se šťouravou připomínkou, zdali by příště nešlo více přitopit pod kotlem.
Medyed
Komentáře