Recenze: HOLY MOSES – Invisible Queen /2023/ Fireflash Records
Stále mám
v živé paměti svoje vůbec první setkání s HOLY MOSES a jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděl, že u nich do mikrofonu huláká ženská. Bylo mi patnáct a extrémní metal jsem chápal jako jasně maskulinní záležitost, běh času mi posléze tento můj soukromý blud rázně rozmluvil. Je ale faktem, že zkraje devadesátek ženský element v extrémním metalu představoval ještě stále jakousi raritu. O to více čněly v zástupu chlapů právě Sabina Classen a basistka BOLT THOWER Jo Bench. Na druhou stranu se taky musím přiznat, že jsem dlouho předlouho HOLY MOSES nesledoval. Evidentní ostuda z mé strany budiž alespoň zčásti odčiněna těmito řádky.
Nejsem z těch, kteří by za každým prdem viděli znamení, nicméně moje srážka s HOLY MOSES má docela symbolický nádech. „Invisible Queen“ je téměř s jistotou poslední deska kapely, Sabina se v rozhovoru pro SPARK jasně vyjádřila, že nastal čas pověsit muzicírování na hřebík a dál se hodlá věnovat rodině. Dalším symbolem je pro mě samotný název – dokonale totiž ilustruje pozici HOLY MOSES po celou jejich kariéru stejně jako kariéru samotné Sabiny. HOLY MOSES nikdy nebyli prudce globálně slavní, zato však nikdy neuhnuli ze svého originálního směru. Jisté inovace a otevřenost mainstreamu mu jim možná zajistily jistý průlom nebo by jim taky srazily vaz a ústupky z vlastní cesty zlomily páteř. Takhle jsou HOLY MOSES nezpochybnitelný kult a Sabina je tou neviditelnou královnou. Sice teď vypadám jak patolízal a anální alpinista, ale jsem přesvědčen, že bez Sabiny by to dnes měly milé dámy jako Angela Gossow a Alissa White-Gluz a koneckonců i děvčata z NERVOSA, CRYPTA a další výrazně složitější.
„Invisible Queen“ mi dalo co proto, tak ukrutnou a surovou rubanici jsem nečekal a patří mi to, to mám za to, že jsem HOLY MOSES posledních dvacet let trestuhodně ignoroval. Ale nemám to za trest, je to pro mě skvělý návrat do starých dobrých thrash / death metalových časů v nenaředěné podobě včetně hrubé produkce. Zvuk se obloukem vyhýbá současné hyperčistotě a sterilitě jednotky intenzivní péče, ta trocha špíny a koroze dělá se skladbami věci parádní až neskutečné. Z desky doslova cáká strhující energie, je v podstatě úplně jedno, po jaké skladbě sáhnete. „Invisible Queen“ je velmi vyrovnaná kolekce, i když mi některé skladby lezou do uší rychleji a některým to trochu trvá. První skupinka sestává z titulní „Invisible Queen“, úvodní ukruťárně „Downfall Of Mankind“ a následující „Cult Of The Machine“. K nim se vzápětí přidala technicky vypiplaná rubanice „Visions In Red“. Zbytek mi připadal o ždibec slabší, to se ale mělo brzy změnit. Stačilo nechat album pár poslechů usadit, abych se nakonec ujistil, jak kecám. „Invisible Queen“ se rozjíždí v neskutečný výplach, moje vnitřní baterky hlásí stav plně v zeleném pásmu.
Pokud tohle mám být derniéra (jako že na 99% to je sichr poslední album), pak si dovolím tleskat vestoje a smekl bych, kdybych měl co.
Medyed
facebook.com/official.holy.moses/
Komentáře