Recenze: HEX A.D. - Funeral Tango For Gods & Men /2021/ Fresh Tea Records
Odkazů na hard rock sedmdesátých let jsme již zažili bezpočet, ať již těch skvělých nebo řekněme těch méně povedených. Norští HEX A.D. patří k těm kapelám, u kterých je hard rock jedním k inspiračních zdrojů a nezůstává jen u něho. Stejně tak lze hovořit o stoner rocku, ozvěnách heavy a doom metalu a klasickém rocku a blues. HEX A.D. se nebojí ani hammondek, nástroje, který jsem zpočátku považoval za absolutní nemoderní retro, abych se do jejich zvuku vášnivě zamiloval, jakmile vyšuměly poslední záchvěvy puberty. Tím chci naznačit, že „Funeral Tango For Gods & Men“ náleží z těm skvělým albům, kde hard rockový duch rozhodně nestrádá.
Volná forma výrazu HEX. A.D. dává potřebný tvůrčí prostor, ničím neomezení si mohou dělat prakticky cokoliv bez ohledu na svěrací kazajku žánrových škatulek. Výsledkem je sice v temných tónech vyvedené, ale přesto velmi barevné album. „Od každého kousek, ale kočkopes to není, co to je, Vaše jasnosti?“ Ano, jsou to HEX A.D. parafráze Popelčiny hádanky s Tří oříšků je myslím zcela na místě, už jen z toho důvodu, že v Norsku naši Popelku milují minimálně stejně tak, jako u nás. Od věci není lehká paralela s CATHEDRAL, při pohledu na krásný obal desky jsem si rázem vzpomněl na styl obalů alb Leeho Doriana & Company. Tohle přirovnání není úplně mimo mísu, nicméně HEX A.D. nejsou tak syroví a sevření. Jakmile nabudete přesvědčení, že už máte „Funeral Tango For Gods & Men“ nastudované jako básničku, s jistotou narazíte na další momenty, které vás donutí předčasný závěr ještě přehodnotit. „Funeral Tango For Gods & Men“, ačkoliv tvoří pevný a soudržný celek, každá ze skladeb je svébytným příběhem stojícím na svých vlastních končetinách a obsahuje rozdílný poměr stylového mixu. Nejedná se však o směs jako takovou, ale spíše o důmyslně připravenou sloučeninu, kdy jednotlivé složky jsou organicky spojeny v jeden celek.
Co bude následující desítky minut dít, již jasně naznačuje působivé intro „Naadegave“. V základu hard rocková vypalovačka, to je „Seven Blades“, zatěžkaný riff v hammondkami v pozadí odkazuje na DEEP PURPLE, ale o vykrádání nemůže být ani řeč. Zatím nevím o nikom dalším (přesněji řečeno, a pár kapelách vím, ale i tak je jich jak šafránu), kdo by s takovou grácií a zároveň i silou uchopil rockový svatý grál, aniž by to znělo jako revival a praktická cvičení na fakultě archeologie v jednom. „Got The Devil By The Tail“, silná potemnělá atmosféra a zřetelný bluesový feeling a teorie relativity v praxi - osm minut mi připadá jako ani ne polovina, mistrná souhra přednesu a emocí nedá vydechnout. Zadumaná a pochmurná nálada v „One Day Of Wrath, Another Gesture Of Faith“ roste do podmanivých rozměrů, skladba postupně nabírá na emoční síle, až je to nehorázná paráda a skvělá práce s náladami. Syrová energie v krásně uvolněném rozpoložení v „Painting With Panic“ nehodlá přiznat, že tohle tady bylo už před půlstoletím, symbióza kytar a hammondek je strhující a svěží, na letitost formy netřeba hledět. S „Hell Hath No Fury“ přichází vrchol alba, to tvrdím při plném vědomí vyrovnanosti všech skladeb, ovšem z „Hell Hath No Fury“ mrazí v zádech. Vkusná a emotivní balada prostá laciných gest a přehnaného patosu umí s lehkostí zvednout adrenalin, včas přitlačit na pilu a dostáhnout skladbu do luxusního finále. „All The Rage“ duní jako postupující armády vstříc rozhodující bitvě, HEX A.D. mají neskutečnou sílu ve středním tempu, a to v pomalejších pasážích taky nejsou zrovna čajíček, proložení skladby pomalejšími temnými pasážemi už jen zesilují atmosféru. „Positively Draconian“, poslední ale rozhodně ne na chvostu. Úvod, obstaraný pouze klavírem a procítěný vokálem klame tělem. Skladba zanedlouho vyroste do krásy, pokud jsem v případě „Hell Hath No Fury“ hovořil o vrcholu, „Positively Draconian“ k němu nemá daleko. Úchvatná a nenásilná melodika s citem vsazená do atmosféry skladby div nebere dech, zvlášť když se „Positively Draconian“ posléze v kontrastu s úvodem rozjede do solidních otáček. „Funeral Tango For Gods & Men“ končí, jak začalo - úchvatně. HEX A.D. jsem doteď neznal ani z doslechu, ale odteď si mohu být jistý jedním - dokud mě nedožene Alzheimer, jméno téhle kapely rozhodně nezapomenu!!!
Medyed
Ad recenze Dědek (16. 1. 2022 18:36)
Popelka, fakulta archeologie i "Alzheimer" na závěr - skvěle napsané...