Recenze: HELSÓTT - Will And The Witch /2022/ M-Theory Audio
Za tu spoustu
let mi pod rukama prošla spousta nahrávek, některé dosti bizarní a nebojím se použít to slovo - zvláštní. Poněkud zvláštní jsou i HELSÓTT, ač amíci, název zní silně seversky. Obal „Will And The Witch“ vypadá spíš jako typická obálka pro soundtrack ke klasickému westernu…jsem zmaten. A zmaten jsem ještě více, když se zaposlouchán do libých tónů studiové nahrávky. Zní to místy docela bizarně, smíchaný řízný heavy metal s přesahem do extrémních stylů, klasické country, brutální vokál a halekačky ze saloonu, kde whisky teče proudem. Alespoň v jednom mám od začátku jasno, nudit se nebudu, vždyť za chvíli můžu koupit jednu včelku doprostřed čela nebo přijít o skalp…
Za účelem ujasnění si myšlenek, kam HELSÓTT míří, začetl jsem se do promo materiálu a ejhle, „Will And The Witch“ je koncepční album, jehož nosným tématem je příběh Billyho Kida, nejrychlejšího střelce Divokého západu - potom mi je leccos jasné a zprvu značný bizár dostává vcelku smysluplný ksicht. Muzika má řádný švih, je chytlavá tak nějak sama od sebe bez lacině parodické pachuti, což jako výchozí bod úplně stačí. „Will And The Witch“ se křečovitě nedrží jedné šablony, každá skladba je něčím specifická a v rámci celku přispívá odlišnou náladou. Skočnější skladby jsou proloženy temnějšími, lze vystopovat i divočejší metalové výpady, povědomé právě ze severních končin Evropy. Dohromady zamícháno s věrně zachycenou atmosférou amerického západu druhé poloviny devatenáctého století se jedná o sice nezvyklou kombinaci, ovšem to pospolu zajímavě funguje, jakkoliv to může působit, jak jsem zmínil úvodem, poměrně bizarně (od tohoto řádku se tohle slovo přestává vyskytovat).
Základem desky je řízný a poctivý metal, HELSÓTT se naštěstí „nepoštěstilo“ sklouznout do kolotoče ošoupaných odrhovaček a odmyslím-li si veškeré dobové rekvizity, zůstává zde stále metal šťavnatý jako kus kvalitní hovězí flákoty. Pokud vám vysoký ječák v „Independence Night“ bude znít povědomě, máte nepochybně recht - patří Timu „Ripperovi“ Owensovi. Převažujícímu pojetí se vymyká pomalá „Navajo Crow“, pro mě potvrzení, že tahle deska není jen povrchní srandička a HELSÓTT to myslí vážně. Pokud to někomu doteď nedocvaklo, zde myslím prozří i ignorant. Jsme dávno za polovinou alba a HELSÓTT servírují hlavní chod - s vědomím, že po více posleších se může ještě leccos změnit, „Welded As One“ je hitovka jako když kopne mula, střelená do p….e. Vyloženě nakažlivý melodický motiv a klasický metalový riff se smyčci na pozadí nedokážu bezmála týden v kuse vyhnat z hlavy a pořád se tam motá dokola. Zbývající dva kousky „Reap of the Whirlwind“ a „Regulators“ činí závěr alba velmi výživným a nemůžu říci, že by se na závěr lehce vyklusávalo s vidinou cílové rovinky a formálního naplnění stopáže. „Will And The Witch“ projíždí cílem na plný plyn a na brzdu se šlape až za čárou.
Abych přiznal barvu, tohle jsem nečekal. HELSÓTT se předvedli ve velmi sympatickém světle a jejich „westernová“ modifikace metalu bezvadně funguje, i když jsem z ní byl zpočátku značně dezorientován a zmaten. Album hřeje jako kvalitní whisky a mezi zuby skřípe pouštní písek z Nového Mexika, ještě štěstí, že mi nelítají kolem hlavy střely ze Smith & Wesson, protože pokud by byl střelcem konzument kolalokovy limonády, není třeba volati lékaře. Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!!!
Medyed
Komentáře