Recenze: HELLRYDER – The Devil Is A Gambler /2021/ ROAR! Rock of Angels Records

Co se stane, když GRAVE DIGGER ohlodáte na hrubou kostru? Vzniknou HELLRYDER. Nemám tušení, zdali se Chrisovi s Axelem nahromadil dostatek skladeb, které se úplně nehodily pro GRAVE DIGGER, nebo si jen tak chtěli mimo domácí základnu spontánně zablbnout, nicméně HELLRYDER jsou mezi námi a dělají řádný binec. Rukopis je naprosto jasný a styčných bodů s GRAVE DIGGER dost a dost, i když opomenu typický Chrisův vokál. HELLRYDER jsou, a to je slyšet po pár taktech, mnohem hrubší a syrovější, zvukově nečesaní, výstavbou skladeb jasně přímočařejší - je to takový metalový průplesk s výrazným rock´n´rollovým feelingem, což na začátek minimálně ukazuje na pořádnou jízdu, při které nebudeme potřebovat brzdy.

První očekávaná reakce, kdybych předem nevěděl, jak si situace stojí, by byla naprosto očekávatelná. Typický autorský rukopis svádí k dojmu, že se „hrobníci“ odhodlali k decentnímu experimentování a uvolnili sami sobě true metalový korzet. Jenomže tak tomu není – partu HELLRYDER tvoří kromě Chrise s Axelem baskytarista Steven Wussow (XANDRIA, ORDEN OGAN) a bubeník Timmi Breidenband (ex-FREEDOM CALL, ex-BONFIRE), čímž vznikla nejen pro fandy GRAVE DIGGER nesporně zajímavá kapela, která rozhodně není pouze hrubější verzí všeho již důvěrně známého a léty vyzkoušeného. „The Devil Is A Gambler“ je řádně syrová flákota, kterou hned na první pokus dostanete pořádně po čuni a teprve pak začnete počítat chybějící zuby. Přímočará syrová palba Vám moc prostoru nedá, radši se nadechněte pořádně předem, může se klidně stát, že si vydechnete až s posledním taktem. Tedy...alespoň já vnímám „The Devil Is A Gambler“ jako album, které je natolik spontánní a nenucené, že jsem ho slupnul takříkajíc jedním dechem. Spojitost s německou legendou je očividná, ale velmi rychle se do popředí prodere vlastní gezicht HELLRYDER, mající velmi blízko k syrovému rock´n´rollu a stejně tak k hrubému a neleštěnému heavy metalu.

„The Devil Is A Gambler“ působí velmi sevřeně a sveřepě, což na druhou stranu neznamená, že se jedná o přímý úprk jedním směrem. Album se stylem bdělého frontového pozorovatele pozorně rozhlíží kolem a není mu cizí pro sebe využít poměrně pestré spektrum vlivů a přetavit je v explozivní směs. HELLRYDER zní poměrně moderně a přitom to je pořád zbožňovaná a z druhé strany vysmívaná metalová klasika. Samostatnou kapitolou je Axelovo sólování, jak jsem jeden čas sóla příliš nemusel, tak i díky tomuhle chlapíkovi jsem jim zase přišel na chuť, bez nich by album každopádně nemělo tu správnou šťávu, sólové kytarové erupce skladbám nesmírně sluší a působí jako kopanec těžkou botou do příslušných partií, jako by těch příjemných kopanců nebylo i tak dost.

Ze začátku jsem HELLRYDER bral jako takovou raritku a že se kluci chtěli vyřádit a upustit přetlak. Jak tohle album přece jen už nějaký ten čas točím v přehrávači, docházím k závěru, že „Devil Is A Gambler“ je na jednorázovku až příliš silný a seriózní kus. Nerad bych se teď pasoval do role kněžny Libuše a něco tady chtěl věštit, spíše je to moje soukromé přání – aby to tímhle albem neskončilo a aby směrem k nám HELLRYDER čas od času vyslali novou trhavinu, až zlámané hnáty srostou a my zase začneme mít roupy a další várku hovězích nápadů. Taková prda o zem v pravidelných cyklech prý zušlechťuje ducha...

Medyed

hellryder.de/

facebook.com/hellryderofficial