Recenze: HELLOWEEN – Live At Budokan /2024/ Reigning Phoenix Music

Živáky nejsou většinou středobodem mého zájmu, radši zajdu na koncert osobně a poslech záznamu většinou nevyhledávám. K tomu, že jsem udělal výjimku, mě přiměl maximálně povedený návrat HELLOWEEN v expandované sestavě a rovněž skvělé návratové album. HELLOWEEN jsou ve skvělé formě, což si o zaznamenání živého vystoupení vysloveně říkalo už delší dobu. A kde jinde pak pořídit záznam, než v ikonické tokijské hale Budokan?

Kdybych pominul všechny další okolnosti, z „Live At Budokan“ sálá jednoznačné sdělení – „HELLOWEEN jsou tady stále a je třeba s nimi počítat“. Kapela, bez které by současný power metal vypadal naprosto jinak nebo zdali by vůbec existoval tak, jak ho známe, vypustil do světa koncertní album, které má na míle daleko k prostředku k tahání peněz z kapes fanoušků, a ještě dál k vydání do počtu. Živák má vše, co od záznamu koncertu očekávám – živelnost, autentickou atmosféru a zachycení kouzla okamžiku. Pokud pominu intro „Orbit“, od úvodní „Skyfall“ z poslední desky je to už jen spanilá jízda historií HELLOWEEN, konče druhou „Derrisovkou“ v pořadí „The Time of the Oath“. Kromě „Skyfall“ se z eponymního alba cituje ještě dvakrát, došlo na „Mass Pollution“ a „Best Time“. Jinak se výběr songů soustředil na velezásadní „Keepery“
a nezapomnělo se ani na kultovní debut (včetně předcházejícího EP), zkoncentrovaný do Kai´s Medley“ a samostatně odehrané „How Many Tears“. Na další alba z éry Derris se prostě nedostalo a myslím, že není třeba za tím hledat žádnou složitou taktiku, na „Pink Bubbles“ a „Chameleona“nedošlo stejně tak. V Tokiu prostě a jasně zaznělo to nejpodstatnější, co se nechá od HELLOWEEN čekat v případě reprezentativního živáku. Ten není samozřejmě nafukovací a muselo nutně dojít na nekompromisní selekci.

Nyní se pustím na dost tenký led jako mizerný expert na živé nahrávky – dovolím si totiž „Live At Budokan“ vystřelit mezi elitní společnost živých záznamů. HELLOWEEN už sice mají minimálně jedno výborné živé album, zachycující atmosféru éry „Keeper of the Seven Keys“, nicméně „Live At Budokan“ zachycuje výjimečnou chemii éry „Pumkins United“ a především potenciál aktuálních skladeb ze zatím posledního eponymního alba. Mezi námi, byl jsem trochu skeptický z formátu kapely a viděl jsem jej jako projekt pro koncertní turné a společné desce jsem zas tolik nevěřil. Ovšem co se dělo, když jsem si, nic extrovního nečekaje, album poslechl (a pak ještě několikrát), veškeré pochybnosti se vší úctě odporoučely smetiště metalových dějin. To je dalším důvodem, proč považuji „Live At Budokan“ za živák s velkým „Ž“.

Medyed

helloween.org/

facebook.com/helloweenofficial/

youtube.com/user/helloweenorg

instagram.com/helloweenofficial/