Recenze: HELLOWEEN – Helloween /2021/ Nuclear Blast

O jistotě, že spojení HELLOWEEN v mega sestavu „Pumpkins United“ vyústí v nové album, jsem na rozdíl od jiných „dýňomilů“ nepochyboval ani na vteřinu. Už samo spojení aktuální sestavy s Kaiem a Michaelem byla událost z říše snů, v jejíž reálnou podobu jsme nikdo nějaký ten rok předtím snad ani nedoufali. Jakmile však k tomu došlo, viděl jsem nové album jako hotovou věc, otázkou bylo pouze kdy k tomu dojde. Kdyby už nic jiného, na spojení obou hrdel Andiho Derise a Michalea Kiskeho jsem byl obzvlášť zvědav. Možných variant, jak bude deska vypadat, se nabízelo hned několik. V hlavě mi rotovaly minimálně tři scénáře:

Ten první: nekompromisní zpátečka směrem k oběma „Keeperům“ a vygumování následujících třiceti let. Stopa Andiho etapy půjde prozatím do kopru.

Ten druhý: plynulé navázání na poslední album, minulost je sice hezká věc, ale hleďme směle kupředu.

Ten třetí: vzhledem ke skladatelskému potenciálu všech hlavních autorů repertoiru včetně Kaie a Michaela bude album obsahovat všechny atributy HELLOWEEN v doufejme vyváženém množství s upřímným přáním, že z toho nevyleze kočkopes vegetarián.

Ten čtvrtý: tlustá čára, začíná komplet nová epocha…a skalní „dýně“ trefí šlak myokardu.

Po mnoha posleších, než jsem se odhodlal vůbec něco k „Helloween“ napsat, jsem hotov konstatovat, že tohle album je nejblíže variantě číslo tři, dle mého soudu ta nejlogičtější a nepřirozenější cesta, jakou mohla kapela zvolit. Početný tábor fanoušků mohl mít různá přání, ale pokud by měla být „nakynutá“ koncertní sestava využita beze zbytku, nemohlo to snad dopadnout jinak, než že nová deska bude stejně Weikathovsko / Hansenovská jako že ponese rysy stylu Kiske / Deris. HELLOWEEN bylo myslím zcela jasné, že jakýkoliv divoký experiment bude cesta do pekel. „Helloween“ sice grafikou obalu (ta se povedla náramně) odkazuje na to nejzásadnější období, obsah nicméně plně odráží atmosféru současnosti, ale ani v nejmenším nepopírá nesmrtelné kořeny. Na ně není vůbec sranda navázat, ať chcete nebo ne, očekávání nemohla být malá. Vůbec HELLOWEEN nezávidím ten tlak odpovědnosti, který nutně musel nad kapelou viset. Ať už jsem osobně očekával jakýkoliv zázrak, HELLOWEEN mě dostali i s fuseklema, takový dýňový mejdan jsem nečekal. Že se na úvod alba dávají nejsilnější věci, je běžná strategie. Lámání chleba poté nastává v druhé půli playlistu a realita se nekompromisně projeví i kdybyste se na hlavu stavěli a přitom pěli národní písně. Úvod je excelentní a každý, kdo má HELLOWEEN zažrané pod kůží, slupne „Out For The Glory“, „Fear Of The Fallen“ a „Best Time“ jak jednohubku na sliwestra. Jízda pokračuje s „Mass Pollution“, nepolevuje s „Angels“ - komplexnější pojetí, dramatická atmosféra a skvělý zpěv (střídání a vzájemná podpora vokálů nemá chybu), to je jedna z nejsilnějších pecek na „Helloween“ vůbec. „Rise Without Chains“ brnká na strunu skladních fandů a připomíná úvodní dvojici. Sice by jí slušel výraznější kabátek, ale marná vůbec není. „Indestructible“, šlapavá hitovka s výrazným refrénem a koňskou porcí energie nepřipouští pochybnosti, tohle album průser nebude, to je jasné už v tomhle momentě. „Weikathovka“ „Robot King“ s přehledem drží výškovou hladinu, jsme dávno za půlkou playlistu a vata nikde, pomalu tomu začínám věřit…čemu? Dovíte se na konci. S „Cyanide“ přichází trochu zvolnění, ale co se děje po rozjezdu skladby, to je učiněná mana nebeská pro metalové melodiky, a já beru zpět své hnidopišské námitky zpřed měsíce a půl, kdy jsem začal album pitvat. „Down In The Dumps“ je obyčejnější a  ne zas tolik výrazná (co není teď, může být zítra nebo za týden, než se vše patřičně usadí, znám své poslechové pochody), ovšem energie má dosti včetně dobrých melodií.  „Skyfall“ dává výrazně vzpomenout na klasické období (aby ne, je pod ní podepsán Kai, ten si v ní i zapěje). Rozmáchlá epická věc ve stylu „Halloween“ a „Keepera“ mi definitivně potvrzuje mé zbožné přání, které jsem raději nevyslovoval nahlas. JE TO TAM!!!

Nikdo soudný asi nepředpokládal, že HELLOWEEN vyrukují s mega albem, který rozcupuje na žmolky legendární první trojici alb. „Helloween“ však, a to tvrdím se vší odpovědností a zcela při smyslech, předvedli naprosté maximum, které šlo reálně očekávat a dost možná i něco navíc. Za sebe jsem velice spokojen, i když k mé finální spokojenosti vedla trochu trnitá cesta, vyšlapaná možná až přehnaným očekáváním a jistě jsem nebyl sám. Pokud neočekáváte nemožné, závěr je jasný – HELLOWEEN mají skvělou formu!!!

Medyed

helloween.org/

facebook.com/helloweenofficial