Recenze: HELLBUTCHER – Hellbutcher /2024/ Metal Blade Records

Z hlubin undergroundu se pravidelně vynořují zajímavé nahrávky, mající totálně na háku aktuální trendy. Jednou z nich jsou HELLBUTCHER, projekt stejnojmenného týpka, řadě z nás známého ze sestavy kultovních NIFELHEIM. Tam, kde skončili NIFELHEIM (jestli to vypadá na defintivní konec, těžko říci), přebírají štafetu HELLBUTCHER a začínají si to dělat po svém, což znamená především postaru a nekompromisně.

Pokud jsem požil výraz postaru, ještě to neznamená archaicky a vyčpěle. O tom HELLBUTECHER nejsou ani náhodou. Skladby mají pořádné jedové zuby a vedle black metalu v původní podobě ve stylu VENOM a raných BATHORY čerpají se syrového heavy metalu a speed metalu (občasná melodická sóla jsou toho jasným důkazem), dřevního thrash metalu a rock´n´rollové patiny à la MOTÖRHEAD. Nic nového, ale funguje to jak parní stroj po generálce. Autentická atmosféra zlatých metalových osmdesátek kouše jako vyhládlý vlčák a společně se současnou produkcí (ovšem odpovídající kompozičnímu pojetí, takže bych opravdu nečekal přílišnou editaci a naklikání čehokoliv včetně samplovaných bicích) stvoří solidní rubanici v rámci starého řemesla. Retro nahrávek se už nějakou tu dobu rojí poměrně dost, ale ne každá překročí vlastní stín a je dostatečně volná v kyčlích, o zřejmých citacích ani nemluvě. Tedy ne, že bych u HELLBUTCHER sem tam nezaslechl ozvěnu nesmrtelných klasik, to bych kecal až by mi uši pleskaly o hlavu. Aby snad nevznikla nějaká mýlka nebo zmatení jazyků, „Hellbutcher“ není žádný prudce jedinečný originál, ale to jsem snad ani nečekal. Progresivistům tahle jedovatá pekelná slina určitě nic neřekne, ale nám, kteří si čichli sirných výparů v osmdesátákách a při pohledu na nábojové pásy, pyramidy, řetězy a vestu plnou nášivek jihneme jak malí smradi.

„Hellbutcher“ je album „staré“ jak Pardubice (podle regionálních zvyklostí si prosím dosaďte vlastní přirovnáni), staré postupy ovšem zní velmi čerstvě a jeden by si myslel, že tuhle placku mají na svědomí mladí kousci se zálibou v tradičním metalovém řemesle, jenže omyl jak vrata. HELLBUTCHER bez výjimky tvoří staří matadoři, kteří toho mají odehráno opravdu dost a dost, ovšem energie mají stále na rozdávání. Nic navíc, nic nechybí, osm skladeb a půlhodina hracího času, než by snad nedej sám rohatý deska začala trpět zavzdušněností, tak skončí. Je to mnohem lepší varianta než stvořit hodinovou obludu, kterou doposlouchat bude obraz bídy a utrpení.

Medyed

facebook.com/hellbutcherband/

instagram.com/hellbutcherband/