Recenze: HELL:ON – Scythian Stamn /2020/ Hell Serpent Music
Ukrajinští matadoři HELL:ON („Scythian Stamn“ je jejich šestým zářezem na paž
bě) sice nepožívají všeobecné známosti a celosvětové slávy, jejich promakaný death metal stojí v každém případě za pozornost. HELL:ON se vydali cestou vícevrstevné promakanosti a jejich nový matroš snese poměrně přísná kvalitativní měřítka. Nejen Hujer, když měl problémy s těžkou písemnou prací a do diktátu udělal kaňku, obdobně tak já si oživil léty zažité BEHEMOTH a mořil si závity, co o tomto albu vlastně napíšu za předpokladu, že se nad HELL:ON bude stále vznášet ten mlžný polský opar. Logicky chápu, že směr, který v podstatě Nergal a spol. vymysleli resp. mu udali inspirativní a originální tvář, našel mraky následovníků. O tom, jak to mnohdy dopadlo, od prasprosté kopie i co do vizualizace kapely (nebudu konkretizovat) po parádní kusy domácí scénu nevyjímaje, víme mnozí dost a dost. Přec mi to nakonec nedalo a „Scythian Stamn“ doposlouchal do konce. Musím sebekriticky konstatovat, že to sebedonucení nebylo zase tak marné. HELL:ON jsou přece jenom zkušení hráči a dokáží si vytvořit i v tomto úzkém profilu vlastní výrazovou cestičku. Tu zčásti přebíjí univerzální vzorec v podobě zvukového zpracování, které je možné slyšet v stovkách variant. Čert vem ten univerzální zvuk, dále to není žádný průser, pod to se bez rozpaků podepíšu. HELL:ON šlapou jako dobře namazaná a seřízená vysookotáčková mašina, hnaná kupředu dynamickými a jako skalpel špičkového chirurga přesnými bicími. Bicí naštěstí odolaly častému neduhu býti techničtější než je zdrávo a nepůsobí přesyceně. Stejně tak kytarový riffostroj – všeho je přesně tak akorát, aby posluchač nebyl přibit k zemi omračující záplavou brilantní techniky a prstolomných smyček aby pak nakonec zjistil, že se v tom všem nakonec ztratil a ztěžka hledá vlastní kostru skladby. Kytary s bicími vespolek stvořily velmi solidní smršť a stylový vokál je jako polnice, svolávající nešťastníky k poslednímu soudu. Atmosféra „Scythian Stamn“ je ponurá a nihilistická, k objemu energie, který tohle album skrývá, padne jako k čertovi rohy. Soulad strhující energie a té správné atmosféry, zdůrazněné orchestrálním pozadím včetně akustických vyhrávek, doplněných nápaditou temnou melodikou vokálu i kytar (výtečné sólování) jsou natolik pádnými argumenty, že produkce připomínající Nergalovu bandu není zase tolik silným argumentem, abych HELL:ON poslal nejpřímější cestou do pekel, což by se zpočátku zdálo jako celkem opodstatněné, než se moje ucho zavrtalo kousek pod povrch nahrávky. Na „Scythian Stamn“ je rozhodně co najít a objevovat. Start je drtivý, „Spreading Chaos“ sází trumfy na stůl při nejbližší příležitosti a našinci se ani nechce věřit, že se takhle vysoko posazená laťka podaří udržet až do konce, až to v několika momentech vypadá jako plýtvání nápady. K mému značnému překvapení HELL:ON obávané postupné zavzdušnění neutrpí. Každá ze skladeb stojí pevně na nohou, i když první záchytná pecka byla myslím zvolena zcela záměrně – má totiž nejvyšší hitový potenciál. Zbytek skladeb je takový…poněkud méně načinčaný pro účely účinku na první dobrou. To ovšem neznamená, že se už nedočkáme tak silných momentů – dočkáme, ale nedostaneme je pod hubu tak blízko. HELL:ON dali dohromady velmi silný materiál, který stojí za pozornější poslech, protože pak můžete cítit, kterak se Vám začíná natahovat kůže na krku…To ti HELL:ON a „Scythian Stamn“ a Vy jste další v řadě, komu to může utrhnout kebuli!!!
Medyed
Komentáře