Recenze: HAMMERFALL - Hammer Of Dawn /2022/ Napalm Records

Vyslechnout jedno album a máte v podstatě všechny, tak by se v kostce nechala popsat dvacet pět let dlouhá kariéra adorovaných a z druhé strany vysmívaných HAMMERFALL. Jasně, HAMMERFALL jsou a téměř jistě již navždy budou kompletní sbírkou všech nejvypečenějších metalových klišé, které lze v metalu napočítat. Bylo tak tomu v případě debutu „Glory To The Brave“, jinak tomu není ani v roce 2022. Pokud mám hovořit o nějakém posunu HAMMERFALL vpřed, je to pouze o tom, jak silné z kapely lezou nápady a v jakém množství, případně jak jemně vybroušený je jejich (z podstaty šíleně nepůvodní, časem přetvořený na výrazně osobitý) projev. Album od alba se kapele dařilo pilovat detaily a na důležitých drobnostech to dnes celé stojí. A není to věru špatné, pokud ovšem na chvíli odhodíte v dál myšlenky na letité šablony.

„Hammer Of Dawn“, ač stejné a typické jako alba před ním, až jsem mi moc nechtělo psát něco velmi podobného, co jsem psal k minulým albům, mě nakonec nakoplo abych přece něco spíchnul.  Kdyby nic jiného, „Hammer Of Dawn“ jistě nebude tím albem, které odradí skalní fanoušky. Forma, kterou HAMMERFALL mají poslední tři alba zpětně, rozhodně neklesá. Uzavřeni do brnění, které si na sebe z vlastního přičinění navlékli, nemají HAMMERFALL až tak moc kam uhnout. Jasně definovaný styl, který fanouškovská základna očekává, v podstatě nepřipouští žádné pokusy o inovace a hru na progresi. O to pozoruhodná je setrvalá úroveň řadových alb. Nebudu tady rozebírat všechna možná a nemožná negativa, která se v souvislosti s HAMMERFALL kdy vyrojily, šablonovitost a lpění na x-krát provařených postupech beru jako jasnou věc, ani kapela samotná se to nesnaží maskovat a na férovku to přiznala už dávno. Klasický heavy metal je kromě jiného právě o těchto šablonách, akorát každá jedna kapela je v kolenou ztuhlá různým způsobem.

Pokud byli HAMMEFALL někdy ztuhlí v kolenou, není to případ „Hammer Of Dawn“. Z desky mám velmi podobný pocit jako z „Renegade“, „Crimson Thunder“ a „Threshold“, čili čili jako z desek, které usadily HAMMERFALL na metalovém výsluní. Dost na tom má podíl má vášeň z pubertálních let pro klasický metal a mnou přiznaný až nekritický přístup. A proč mě napadl příměr k řekněme podle mých tabulek nejsilnější trojici diskografie HAMMERFALL? Odpovím si sám - „Hammer Of Dawn“ se přece jen od posledních alb odlišuje - tolik nadupaných melodií pohromadě se Švédům již dlouho na jedno album nacpat nepovedlo. Skladby mají velmi solidní náboj a ten společně s melodiemi vytváří velmi chytlavou směs. Byl jsem upřímně zvědav, jestli singl „Venerate Me“ není jen osamoceným lákadlem a kapela nevytáhla schválně nejsilnější věc jako první singl a pak to třebas nepůjde šupem do rutinní šedi…nejde…pár citací vlastní historie se tam samozřejmě najde, ale každopádně neplní plochu alba nijak zásadně. Je to sice pořád to samé dokolečka, ovšem zabalené do vzdušného a svěžího kabátku.

Šlo by jedním mocným jebem vyřešit všechno tohle retro jako rutinní vykopávání mrtvé minulosti a bylo by to jednou provždy vyřešeno.  Ovšem nebyl bych to já, abych při plném vědomí zřejmých nedostatků HAMMERFALL (tyto jsou s kapelou spojeny jako nerozlučný stín od samého počátku a prostě k nim ta těžkopádnost patří, berte nebo nechte ležet) si tohle album opět neužil.

retroMedyed

hammerfall.net/

facebook.com/hammerfall