Recenze: HAMMER KING - Kingdemonium /2022/ Napalm Records
První, co mě
hned po prvních tónech aktuálního alba německých heroických true metalistů HAMMER KING praštilo do uší, byl důvěrně známý vokál. Jelikož jsem předtím nikdy s nimi neměl nic co dočinění, chvíli jsem si namáhal paměť a pak mi to naskočilo, odkud ten hlásek znám…ROSS THE BOSS, přesněji jeho první tři alba pod vlastním jménem. Patrick Fuchs alias Titan Fox V nazpíval „New Metal Leader“ a „Hailstorm“, které jsem poměrně často protáčel v čase, když vylezly na světlo světa. HAMMER KING jsou z podobného těsta, tudíž se ani nedivím, že Ross i v jedné skladbě hostuje - konkrétně v „Guardians Of The Realm“.
Z úvodu už vám musí být zcela jasné, že tady se pojede podle tradiční šablony, což zase nutně neznamená, že je to špatně, i když prudce originální tahle deska taky není. HAMMER KING však nejsou brnkálisti z Horní Dolní a svou verzi heavy metalu dotahují na sympaticky vysokou úroveň, která neruší a už vůbec nemůže být řeči o tom, že by mě iritovala. HAMMER KING jsou přímočaří a chytlaví, což dost dobře nejde bez pořádně silných nosných nápadů, a těch „Kingdemonium“ (nechám stranou kostrbatost názvu, podstatný je obsah alba) obsahuje dost na to, aby dokázalo bez větší námahy přesvědčit. „Kingdemonium“ se ve většině případů vyhýbá příliš siláckým pózám a raději sází na obyčejnější a mnohem sympatičtější cestu, a to nenucenost a nápaditost skladeb. „Kingdemonium“ je poskládáno jaksi v obráceném gardu, kdy lze nejsilnější skladby potkat spíše v druhé půli alba, čímž „Kingdemonium“ příjemně roste v uších a graduje v samotném závěru.
Rozjezd alba není marný, nicméně právě v první polovině nejvíce slyším inspiraci napříč žánrem, nejedná se o žádný ostudný přešlap, spíše o sdílení jednoho tvůrčího hřiště, s vykrádáním bych byl hodně opatrný. Že v tom sem tam ještě navíc slyším STRATOVARIUS z dob největšího věhlasu, to může být čistě moje soukromá halucinace. Počínaje „7th King Of The 7 Kings“ jako by HAMMER KING dostali vitamínovou injekci, skladby mají najednou mnohem větší švih, jsou uvolněnější a přesvědčivější. Mimoto zcela mizí i poslední zbytky citací kolegů a hraje se výhradně na sebe. Od této skladby je takříkajíc více „vyvětráno“ a „Kingdemonium“ se jeví jako album o třídu lepší, než se zdálo za začátku. K tomu se přidává méně stylově svázaná výstavba skladeb, sem tam se do riffů připlete ostřejší koření, jako by HAMMER KING chtěli ukázat, že je neberou křeče a mají patřičný rozhled, ovšem stylová hrdost jim káže setrvat v klasickém vzorci.
Nic nového pod sluncem, „jen a pouze“ s přehledem a zručností složené klasické metalové album na heroické téma. Modernista o něj pravděpodobně nezavadí ani pohledem (toho odradí samotný obal), ovšem my staromilci a tradicionalisté si můžeme pošmáknout, a to nejen z nostalgických pohnutek. Výraz HAMMER KING je navzdory tradičnímu vyjádření velmi svěží a srdečný, s dostatkem nápaditých pasáží, držících posluchače ve střehu. A jak praví filmový klasik - „Otíku, v žádném případě neodcházej před koncem, konec je úplně nejlepší!“
Medyed
instagram.com/hammerking_official/?hl=en
Komentáře