Recenze: HÄMÄRÄ – Ivory Tower /2023/ WormHoleDeath
Už žádné spousty CD
na poličce, zde máte velevážené publikum vše v jednom! Neváhejte, přistupte blíže a vyzkoušejte sami! Náš univerzální prostředek vše zvládne a navodí vám pocit naprosté spokojenosti na řadu dní až měsíců dopředu. Kdyby byli HÄMÄRÄ čistícím prostředkem z teleshopingu Horsta Fuchse, vypadalo by to zhruba podobně. Při četbě promo matroše mi z toho šla hlava kolem, sprsknout dohromady CHILDREN FO BODOM, SOILWORK, AS I LAY DYING, FFDP, AMORPHIS a dokonce i DIMMU BORGIR a DREAM THEATER, to už chce pořádnou kuráž, ne-li nekritickou drzost. Ale já se toho přece nebojím, tak vzhůru do toho a nebudeme se bát v krámě salámu.
Tak já nevím, je to nadupané, hitové a vybavené masivním zvukem, ale něco mi na tom nesedí. Určitě to ale není šílený kočkopes, jakého jsem upřímně čekal. Především se to ani náhodou nemůže rovnat ani jedné z kapel, uvedených jako zdroje inspirace. „Ivory Tower“ drží překvapivě pohromadě, spojit styly DIMMU BORGIR, AS I LAY DYING, CHILDREN OF BODOM a tak trochu i ty SOILWORK se HÄMÄRÄ podařilo propojit velmi šikovně, to zase musím objektivně přiznat. S vlastním pohledem na věc to už trochu kulhá. Ne že by se kluci nesnažili, snaha o vlastní pohled na věc je z alba zřetelně cítit, ale ten problém je i ve mně – tohle je přesně ten styl, ze kterého mi před lety z těch zástupů v podstatě shodných produkcí začala naskakovat vyrážka a cítím, že jsem se té divné chuti na patře ještě zdaleka nezbavil. Kvalitativně je deska bez výraznějšího propadu, rozhodně ku prospěchu věci je střízlivá stopáž 35 minut, což je tak akorát. Deska příjemně ubíhá a nic nepatřičného se na ni prostě nevešlo. Zprvu jsem byl navnaděn až power metalovým nátiskem, což by zrovna mohla být cesta k silnější osobitosti v časech budoucích. Přebít to natvrdo melodickým metalcorem se mi líbí už podstatně méně. Všechny tisíckrát obehrané postupy ústící v nátlakovou sloku a ultramelodický refrén na dlouhých notách mi už činí veliký problém. Jediná klika pro mě budiž zjištění, že se do toho montují mohutné klávesové a orchestrální aranže norského typu a hlavně že ty nešťastné refrény se opravdu povedly a melodie nejsou otravné, naopak dokáží až pohladit – to máte kalósci štěstí. Výstavba oněch melodií připomíná spíše CHILDREN OF BODOM v kombinaci s IN FLAMES než metalcorový standard, což je pro mě rozhodně lepší cesta než padnout do průměru všech průměrů. K tomu však nedochází a další poslechy přece jen vytáhly „Ivory Tower“ o kus výše, než to vypadalo na začátku.
Prefabrikát bez tvaru a chuti se vybarvil na solidní, energií a vkusnými melodiemi nacpané moderní metalové album. Je to tedy mainstream jako prase, nicméně neshledávám na něm nic, co by mě vysloveně iritovalo. Nejsem v tomhle stylu úplně na domácím hřišti a téměř vždy tak nějak procházím kolem. Pro skalní metalcoristy to dost možná bude mnohem chutnější krmě než pro mě. A pokud říkám, že v zásadě nemá problém z pohledu tradicionalisty, tak si HÄMÄRÄ svou studiovou prvotinou určitě neušili z ostudy kabát.
Medyed
youtube.com/@hamarametalofficial7522
Komentáře