Recenze: HAISSEM – Philosofiend /2021/ Satanath Records
Moc se asi plést nebudu, ale někdy
počátkem prosince loňského roku jsme na našem webu přinesli recenzi na předchozí album tohoto nesporně skvělého projektu. „Kuhaghan Tyyn“ jsem označil za „machrovinu z Ukrajiny“ a byl jsem velmi zvědav, jak si povede další album, které bylo (jak mi mezitím Andrej avizoval) v čase recenze v pokročilé fázi příprav. Vzhledem k variabilní až progresivní tváři HAISSEM na předchozím albu se dalo čekat mnohé, nicméně předem odhadnout další vývoj nebyla věc snadná, běh událostí se mohl vrtnout v podstatě kamkoliv a možností bylo nepřeberně, čímž by veškeré odhady postrádaly smyslu.
Výraz HAISSEM se každopádně posunul, o tom žádná, nebo přesněji vyjádřeno album ukazuje ve významnější míře sevřenější a razantnější tvář HAISSEM. Ta je sice co do formy v menší míře rozmáchlá, působí však kompaktněji a výbušněji. Do popředí se dostávají rovněž melodické prvky, které dodávají skladbám správné vibrace, na každý pád melodie neznamenají žádné změkčení ani rušivou vlezlost, tam se muzika HAISSEM doufám nikdy nedostane. „Philosofiend“ vy se bez obav dalo popsat jedním slovem – vyváženost, vyváženost techniky, melodií, razance a atmosféry. HAISSEM si stále zachovávají temnou auru, která dále roste do velmi zajímavých rozměrů díky v podstatě do mrtě vygumovaným omezením v podobě hranic metalových subžánrů. Nepřeslechnutelná melodika „švédského“ střihu poslušně šlape brázdu, bez problému naroubovaná do šikovně pojaté technické kompozice skladeb. Epické tendence, zaslechnutelné na „Kuhaghan Tyyn“, si tentokrát berou náhradní volno. „Philosofiend“ je oproti předchůdci více postavena na riffech a náladou prosycené atmosférické plochy netřeba hledat – prostě nejsou, přitom se nejedná o nijak šílený stylový posun-toť taková příjemná a sympatická kulišárna tvůrce.
Technická i ta progresivní alba, a nejsem jistě výjimkou, vždy potřebovala nějaký ten čas na zažití, než začala fungovat tak říkajíc na plný knedlík a mimoto se ukázaly možné slabší stránky, kdy technické kotrmelce neskýtaly až tolik pestrého života pod bezchybnou technickou rovinou, kolik by bylo ideálně třeba. „Philosofiend“ funguje drobet odlišně, do uší leze o poznání rychleji, takže buď už mám konečně odpovídajícím stylem nastavené sluchové receptory, nebo se něco pozoruhodného děje na druhé straně a můj přijímač žádný zásadní upgrade neprodělal. „Philosofiend“ totiž nepůsobí jako taková ta „profesorská“ nahrávka, co s nadsázkou řečeno posluchače nepotřebuje a ten se po postupných krocích proposlouchává k podstatě věci, nýbrž se tváří a chová jako běžné metalové album, nemající přehnaných ambicí se někam silou cpát. Vtip je především v tom, že „Philosofiend“ je všechno ostatní, jen ne šeď průměru. Šedého a nevýrazného na něm lze najít jen velmi málo i přes jasně dané a léty prověřené výrazové prostředky. Způsob jejich uchopení a nápaditost vzájemného propojení často bere dech (v mém případě samozřejmě, po absolutní objektivitě je třeba se píditi jinde, o tu jsem se nikdy ani nepokusil). Výsledkem je album, které elegantně prokopalo vícero vlastních tunelů mezi styly a má je samo pro sebe. To máte jako s chozením do lesa na houby, někdo si ze stejného lesa domů přinese akorát pár prašivek na dně košíku a bolavé nohy, další dva plné košíky hříbků, vysype a jde znova. Tam, kde někdo našel oněch pár prašivek, HAISSEM hlásí bohatý sběr…a souseda od závisti trefil šlak…
Medyed
Komentáře