Recenze: HAISSEM - Kuhaghan Tyyn /2020/ Satanath Records
Black metal na Ukrajině časem vyzrál do zajímavé a svébytné scény, která má
relativně dlouhý čas rozhodně co nabídnout. Že scénu sleduji, by bylo velmi silné tvrzení, ovšem od časů, co v širší známost vešli NOKTURNAL MORTUM, KHORS a další, bylo jasné, že s ukrajinskými kapelami je nutno počítat a že rozhodně nebudou pouze do počtu jako zpestření, ale jako jednoznačné obohacení v globálním měřítku.
HAISSEM nelze považovat za klasickou black metalovou kapelu podle obecných měřítek, jejich projev je výrazově košatý, emočně bohatý a stylově se značně volným přístupem. Výrazná melodika propůjčuje HAISSEM značnou dávku osobitosti, což je trumf v rukávu, který se počítá. HAISSEM totiž nehrají příliš na jistotu prověřených postupů, nýbrž si na „Kuhaghan Tyyn“ stačili vytvořit svůj, a nutno říci velmi zajímavý a přitažlivý styl, kdy temnota a tajemný odér jsou doplněny výpravnou výstavbou skladeb, jejichž stopáž poskytuje široký prostor pro spektrum nejrozličnějších nálad. Vypravěčský a náladotvorný charakter všech čtyř skladeb (dohromady klasická třičtvrtěhoďka) i přes jejich poměrně značnou rozsáhlost jim neubírá na čitelnosti, dlouhou stopáž ve výsledku ani nevnímám, nechávám se unášet proudem svébytné atmosféry a energické přitažlivosti. Zůstat u tradiční black metalové munice, byli by HAISSEM trhači hlav par excellence s akademickém hábitu, i v takto očesané podobě by s klidem distingovaného gentlemana dokázali bez problému přesvědčit o svých skladatelských a instrumentálních kvalitách. Na albu se toho však děje mnohonásobně více, HAISSEM organicky propletli black metal v melodičtější formě s melancholickou atmosférou doom metalu a nezůstává pouze u atmosférických ploch. Technická úroveň „Kuhaghan Tyyn“ si může neformálně tykat s progresivními směry, aniž by nějak okatě někoho obšlehli. V dnešní době, kdy je téměř nemožné nebýt někomu dalšímu podobný, se minimálně jedná o pozoruhodný úkaz.
Navzdory nejednoznačnosti co do žánrového chlívečku, propracovanosti skladeb a, neostýchal bych se použít tohoto přirovnání, až art-rockového rozletu do zajímavých výšin, je „Kuhaghan Tyyn“ velmi přístupné a posluchačsky vstřícné album. Přitom se ani náznakem lacině nenabízí použitím pevných postupů ve snaze upoutat pozornost za každou cenu. Všechny ingredience, které se sešly v pestrém obsahu čarodějného kotlíku, jsou pečlivě nadávkovány a vyváženy, s citem dochuceny bez přítomnosti rušivých pachů s lehkostí mistra magie prvního stupně. „Kuhaghan Tyyn“ určitě nepatří mezi alba, která by trhala bez přípravy stoleté smrky ze země i s kořeny. Jeho síla a nepochybná kvalita se nachází na opačném konci hřiště. Nepopírá black metalový základ, na tento sokl HAISSEM přistavěli členitou, rozsáhlou a rozhodně ne fádní rezidenci. Ten architekt sice vypadá jak mešuge, s nudným okolím si příliš nerozumí, ale ten barák, ten barák neudělal špatně. Nebude se to asi líbit všem, ale co na tom záleží, ne každý preferuje typizovaný panelák s umakartovým bytovým jádrem. Těch je všude jako hnoje.
Medyed
Komentáře