Recenze: HAISSEM – Ad Cor Tenebrarum /2023/ Tragedy Productions
Pokud dobře 
počítám, tohle je čtvrtá deska HAISSEM, které se na našich stránkách věnujeme. Andrej je velmi plodný skladatel v jeho případě rozhodně neplatí, že kvantita přebíjí kvalitu. Každé z alb neslo vedle vysokého skladatelského standardu také poněkud odlišnou atmosféru a různorodý stylový mix. „Ad Cor Tenebrarum“ není výjimkou, tentokrát se noří výrazněji do epičtějších vod a přijde mi prozatím nejvíce black metalové ve stylu melodičtějších směrů. Stále však pohybujeme v široce nastavených mantinelech a v typickém rozmáchlém košatém stylu, na který jsme už od HAISSEM zvyklí.
„Ad Cor Tenebrarum“ není úplně jednoduchá deska na poslech. Neobsahuje sice žádné náročné technické přemety, ale skladby jsou natolik vrstevnaté, že několik málo letmých poslechů na její vstřebání prostě nestačí. Stopáž každé skladby kolem deseti minut už mnohé napovídá. „Ad Cor Tenebrarum“ rozhodně není o přímočarých písničkách k odpolední kávě, skladby plynou pozvolna jako řeka Styx a pravidelně na chvíli explodují do zběsilé rychlosti. O to více pak vyniká silná atmosféra, možná bych se nechal strhnout svým prozatímním pocitem, že „Ad Cor Tenebrarum“ má zatím nejsilnější náladotvornou složku za celou tu dobu, po kterou vedu HAISSEM v patrnosti. Nejen šeď má padesát odstínů, i temnota má tónů nepřeberně. Mimoto je tohle album hozené do syrovější polohy a progresivní chutě ustoupily silovějšímu přístupu a hrubější prezentaci. Melodiky neubylo a díky ne tak technické výstavbě skladeb vystupuje více do popředí, spolu se silnými nápady tak tvoří neméně silný tandem. Ač HAISSEM neprodělali žádnou prudkou evoluci ani stylové salto, „Ad Cor Tenebrarum“ pokročilo o řádný kus cesty směrem k hlubší symbióze nálad skladeb a technické roviny. Tentokrát hraje první housle atmosféra a technická a košatá instrumentace ji poslušně zobe z ruky. Hned s úvodní „The Amalgam“ mi je jasné, že je něco jinak a nemůžu říct, že špatně. Nezní to totiž jako spotřební produkce, předtrávená pro snadnější vstřebání. „Arachnid“ v podstatě navazuje na úvodní skladbu, je ale pochmurnější a jedovatější, ten výbuch bezuzdné agrese, když už si začínám myslet, že to bude pohoda klídek až do konce, nemá chybu! Asi nejmelodičtější věc na albu - „Ravenant“, to s chytlavostí dotahuje na samotnou tenkou hranici, za níž už začíná území DIMMU BORGIR a spol, ale příhraniční spolupráce se příliš nekoná. Skladba se rozvíjí vlastním směrem i přesto, že si tu norskou patinu ponechává po celých sedm minut stopáže.
Každá ze skladeb má svůj vlastní mikrosvět, který není zprvu tolik patrný, dostává se na povrch postupně, zpočátku se „Ad Cor Tenebrarum“ jeví jako hodně semknutá až jednolitá kolekce skladeb, ale je to jenom první dojem. Je jen potřeba album nechat nějakou dobu působit a rozvine se do velmi přitažlivé podoby. Momentálně největší síla na albu, především co do síly atmosféry, to je „Agonymph“ - strhující vyváženost melodiky, atmosféry a energie. „Cinder“ se noří hlouběji to temnoty, skrz níž prosvěcují světlejší momenty, aby se vše nakonec utopilo v pochmurné náladě. Vražednou délku skladeb ani nevnímám, jsou vystavěny poměrně rafinovaně se zajímavými zvraty, což je případ i závěrečné „Purgatoreal“. Dost možná se s spolu s Agonymph“ jedná o samotný vrchol alba. Pomalejší, ponuré pasáže svádí lítý boj s ultrarychlými a vytváří velmi výživných patnáct minut. Časově je to hrozná kláda, ale reálně ta čtvrthodina uteče velmi rychle. „Ad Cor Tenebrarum“ představuje HAISSEM v trochu jiné podobě, než je znám z „Filosofiend“ nebo „A Sleep Of Primeval Ignorance“, to však nemá na kvalitu desky žádný vliv.
Medyed
haissemband.bandcamp.com/album/a-c-t-ad-cor-tenebrarum
Komentáře