Recenze: HADAL – December /2020/ Planet K Records
Itálie, toť země doom metalu zaslíbená – ještě tak jedna, max dvě doom metalov
é kapely a začnu tomu věřit. Dle svých chabých znalostí bych Itálii považoval především za ideální destinaci pro melodické a významně pozitivnější styly, ale to samozřejmě lehce přeháním a žertuji. „December“ je, jsou-li mé informace kompletní a já něco nepřehlédl, druhým oficiálním albem, fyzicky čtvrtou nahrávkou, první dvě nahrávky se prezentují jako promo CD, což je tak jako tak pouze obecně technická záležitost. „December“, pokud máte doom metal byť jen trochu v uších, má kořeny zapuštěny v tom „doom metalu“, o kterým kdysi hovořil Lee Dorian, v původní esenci, mající počátek u BLACK SABBATH. HADAL nezastírají, u kterých mistrů brali jako učedníci rozum, vlivy PARADISE LOST, MOOSPELL, případně i MY DYING BRIDE jsou zřetelně slyšet, ovšem já tam slyším i ty staré odkazy, což zní velice sympaticky, ne-li nádherně. HADAL, jelikož nejsou opisovači pod lavicí od premiantů, s inspirací naložili s patřičným citem a podle vlastního klíče, obavy z neduživé kopie kvalitativní kategorie B až F určitě nehrozí.
„December“ by se dal krátce a stručně popsat jako gothic-doom metal, ale těch středních temp, pro gotický odstín na albu, najdeme minimum, skladby se vlečou v onom typickém pomalém tempu, kterému já familiárně říkám pohřební „špacírkvalt“, rychlejší pasáže se vyskytují velmi sporadicky. Pomalé tempo a všudypřítomné melodie vytváří poměrně čitelnou strukturu, kterou vstřebá bez nadměrné námahy i posluchač, který zrovna extatické stavy díky doom metalu neprožívá, přičemž jsou HADAL stále pevně usazeni ve svém stylu bez toho, aby se museli lámat v pase a jít příliš posluchači naproti. „December“ má k mému nemalému potěšení syrový a dostatečně hutný zvuk, včetně rozmanitých vokálních poloh, nezdráhajících se elegantních přechodů z čistého do hrubého vokálu. Své na tom, jak rychle mě toto album vcuclo do svého světa, udělala zásadní alba právě těch výše uvedených titánů žánru, o tom není třeba vésti spory. Ono uhranutí zpřed pětadvaceti a více lety funguje stále a z hibernace se probere vždy, kdy ku mě doputuje album, které tento silný odkaz s respektem drží smysluplně při životě spolu s držiteli patentu a přidává k němu něco svého a jedinečného. Výrazná stopa těch dalo by se říci „otců zakladatelů“, a to kupříkladu CANDLEMASS, SAINT VITUS nebo i OBSESSED ve výrazu HADAL neustále bublá pod povrchem, tu a tam se ještě silněji projeví jako zdatný spolubojovník a náladotvorný prvek, se kterým je třeba v každém případě počítat. Zajímavé pojetí vokálu je další silnou stránkou alba, čistá poloha zvládá více barev a pocitů od posmutnělé melancholie až po majestátní přednes, ve vhodných okamžicích dochází na hrubé rejstříky, atmosféra ve vteřině houstne a rázem dostává až téměř děsuplný odstín.
„December“ rozhodně není převratným albem, je ve všech ohledech zásadově stylové. Propojení kořenů žánru s dnes tradičním pojetím, jak je všeobecně vnímáno, dává albu velmi zajímavý rozměr, dotažený do velmi dobrého výsledku. Množství silných melodií a silná atmosféra dotváří velmi emotivní celek, obsahující množství nejrůznějších nálad. Ačkoliv HADAL z mantinelů doom metalu příliš nevybočují, jsou velmi zdatnými reprezentanty žánru.
Medyed
Komentáře