Recenze: GUTTERFIRE! - Chill /2022/ WormHoleDeath Records
Nejen metale
m jsme živi a pravidelně s k nám dostávají alba, která čerpají z rockové klasiky a z ní vycházejících stylů. Australané GUTTERFIRE! jsou poměrně složitě zařaditelní, měl jsem zpočátku tendence je zařadit do stoner rocku, ale tam se nevejdou, do alternativních směrů se rovněž tak zcela nehodí, rocková klasika jim je také dosti těsná. Ode všeho kousek, pořádně to proklepte, nechte bublat na mírném ohni cca hodinu a pak dejte pryč pokličku. Z hrnce vyrazí cosi, co připomíná psychedelického hard rockera se začátku sedmdesátek v okovaném křiváku s pankáčksým čírem na hlavě. Poté co vám všechno, co máte doma, sežere a vychlastá, poté vyrazí k sousedům a tam udělá totéž.
„Chill“ je v jádru syrové a přímočaré album, ohlodané téměř na kostru, surové kytary a mocný groove válcuje okolí prakticky celé album, až mi nějaký čas trvalo od sebe skladby výrazněji odlišit. „Chill“ budí dojem těžkopádného a nijak objevného alba, kdo nemá syrový přístup tak nějak „najetý“, si na „Chill“ může hravě vylámat zuby. Pravdou je, že GUTTERFIRE! nejsou žádnou novátorskou kapelou, ovšem způsobem uchopení všech žánrových inspirací jsou nesporně velmi zajímaví. Vznáší se nad nimi syrově hard rockový opar a jeho volná vyjadřovací forma umožňuje když ne úplně cokoliv, tak určitě velmi mnoho. Za hrubou a hlučnou slupkou se nachází energický a nápaditý obsah, který po patřičném uležení začíná sázet trumfy na stůl. Kromě razantního zápřahu dokáží GUTTERFIRE! solidně pracovat s atmosférou a náladami skladeb, nečiní jim problém zvolnit a odlehčit atmosféru, aniž by to album trhalo na drobnější úseky. To, že sem tam mají stoner nátisk, je jen jedna z poloh, vedle výše uvedených rekvizit je třeba zmínit ještě grunge flanelku a potrhané džíny. Pořád jsem totiž dumal, co z „Chill“ slyším nejvýrazněji, ale ono je to spíše taková australská trojkombinace bluesem řízlého hard rocku, grunge a metalu, proloženými tu tam punkovou rebelií.
Ze začátku jako nic moc, „Chill“ bylo takové placaté a nic zatím nenasvědčovalo tomu, že by se mnou něco zvládlo udělat. Úvodní „Jack O´The Leaves“ však fungovala na první dobrou a to jsem vyhodnotil jako signál vybízející ke zvýšené pozornosti. Album se pak ubírá jiným směrem, takto pochmurně zatěžkaná je pouze úvodní věc. Nechal bych si líbit více takových, ale mám smůlu…no vlastně ani nemám, protože co skladba, to něco alespoň zčásti jiného a i přesto to všechno drží skvěle pohromadě. Titulní „Chill“ mixuje grunge s punkem jen to duní, drsný zvuk tomu dává korunu. Je to pestrá deska, tahle „Chill“, to můžu prozradit hned na začátku. „This Is Fine“ zahušťuje atmosféru metalovými přísadami, zamíchanými do hard rockové formy, spustí zhusta a poté přechází do skočného rytmu. Nuda zde nebude, to je naprostá jistota. Důkazem toho budiž důrazná a surová rocková tradice „I´ll Be Along“, zvuk houstne a naléhavost stoupá. Další kardinální bod nastává se „Shit Bag“, vytažená basa dělá se zvukem parádní humbuk, je potěšující slyšet, že kvalita neklesá a má setrvalou úroveň napříč albem a každá ze skladeb má potenciál nabídnout drobet jinou náladu. „Bon Fire“ je intenzivní, hlučná a hypnotická pecka, vpravdě famózní závěr desky, i když ten faktický přichází až s následující „Eyes Up“- svižného finále, hozeného více do tradičního rocku s lehkou alternativní příchutí.
Vypadalo to na lepší průměr, nakonec se z „Chill“ vyloupla deska jak víno. Jen není na jeden poslech a nenabízí se stylem spotřebního zboží. V podstatě se na první pohled jedná o výrazem obyčejné rockové album, ten druhý už mění viditelné spektrum zásadním způsobem. „Chill“ je album neobyčejné, jen to chce mít patřičně seštelovaná ušiska.
Medyed
Komentáře