Recenze: GRYMHEART – Hellish Hunt /2023/ Scarlet Records
Možná si
ještě vzpomenete na maďarské powermetalové eso WISDOM. Ti již bohužel neexistují, nicméně, Gábor Kovács, ústřední postava WISDOM, nesedí nečinně s rukama v klíně a dal dohromady GRYMHEART. Je zde však několik podstatných rozdílů, které možná milovníci WISDOM neskousnou. GRYMHEART jsou výrazně drsnější včetně zpěvu, ten tam je čistý a vznešený vokál, namísto něj prostor opanovává výš posazený vřešťál, jako vypůjčený od některého z black metalových spolků. Výsledek je pak spíše podobný CHILDREN OF BODOM nebo takovým FINNTROLL, kteří spáchali spontánní projekt právě s WISDOM.
Moje přirovnání je samozřejmě míněno se značnou nadsázkou, GRYMHEART nijak okatě u kolegů neloupí. „Hellish Hunt“ balancuje tak trochu na hraně líbivosti a kolovrátkové melodiky, rovnováhu však neztrácí, i když jsem se nějakou chvíli trochu mračil a album hůře trávil právě pro enormní chytlavost a pozitivní rozeskákanost. Netrvalo ani tak dlouho a deska začala obstojně fungovat jako celek, byť jede v téměř stejné stopě od začátku do konce. Melodické vyhrávky mají silnou „virulenci“ – vlastnost proniknout do hlavy a motat se tam jak smyslů zbavené. Problém rozlišit jednotlivé skladby od sebe se pozvolna vytrácí a „Hellish Hunt“ za sebou nechává zajímavou chuťovou směsici, která působí jako takový střet hmoty a antihmoty – melodického speed / power a metalového extrému. Někdy tyhle snahy dopadly jako když dvě známá kreslená zvířátka pekla dort, to však není případ GRYMHEART, ti k výběru surovin a dochucení přistoupili s námořnickou rozvahou a výsledek je bez problému stravitelný pro oba tábory. Melodici se nevyhnou drsnému vokálu, extremisti by se měli připravit na sladší chuťové spektrum a na šťavnatý tatarák rovnou zapomenout. Možná, kdyby hodně prosili, dostali by poctivě propečený kus flákoty, ale dál už má princ Drsoň prostě smůlu. Chce to od obou skupinek trochu té otevřenosti vnějšímu světu, pak si dovolím tvrdit, že „Hellish Hunt“ dokáže překvapit a nabídnout solidní posluchačský zážitek. První polovina desky je nabitá hitovým potenciálem a spontánní energií, tím netvrdím, že ta zbývající nějak výrazně pokulhává. Vedle „Hellbent Horde“, My Hellish Hunt“ a „To Die By The Succubus“ tu máme velmi silné závěrečné trio skladeb „Facing The Kraken“, „Harpies Of Devil“ a „Monsters Among Us“. Deska rozhodně ke konci stopáže nemá snahu s vidinou cílové pásky vyklusávat a dáte-li jí dva až tři poslechy navíc nad běžnou seznamovací normu, rozhodně neuděláte chybu. „Hellish Hunt“ poté vyroste všemi směry, jak co do objemu energie, tak co do atmosféry skladeb a působivosti melodií.
Věru neskákal jsem z debutu GRYMHEART nadšením, ale dát albu šanci se zcela určitě vyplatí. Jakkoliv může zpočátku působit placatě a prvoplánově, nabízí toho podstatně více, než se zdá po letmém seznámení. Originální atmosféra a melodika WISDOM na sebe navlékly razantnější obleček a nedopadlo to věru špatně. Úvodní bitva je vybojována, první zástup nepřátel je pobit.
Medyed
Komentáře