Recenze: GRAVE DIGGER - Symbol Of Eternity /2022/ Rock Of Angels Records
V tomto případě
jistojistě objektivní nebudu, GRAVE DIGGER jsou mou srdeční kapelou a i kdybych stokrát chtěl, na výsledku se to vždy projeví. Proto jsem i váhal, zdali recenze alb mých ultraoblíbených kapel nevyřadit úplně, ale nakonec jsem se rozhodl přesně opačně - už jen pro tu srandu, jaké budou reakce vás nezaujatých. Co se mě týče, měl jsem poslední roky docela hody - počínaje „The Clans Will Rise Again“ mají alba GRAVE DIGGER setrvalou kvalitativní úroveň a mám rovněž takový subjektivní pocit, že to lezlo i mírně hore (míním tím předchozí dvojici „The Living Dead“ a „Fields Of Blood“).
„Symbol Of Eternity“ mě po prvním poslechovém kolečku, budu-li se držet hodně u země, příliš nenadchlo. Jelikož jsem ovšem hodně chtěl, aby se mi líbilo, tlačítko poslední záchrany z názvem „OFF“ jsem prozatím nechal spinkat včetně preventivní dvoudenní pauzy, kdy jsem se věnoval žánrově zcela odlišným albům s očekáváním, že se přece jen dostaví stará známá a očekávaná nálada, typická pro starší desky - tj. syrový heavy metal, nakopnutý mohutnými refrény a skvělou hrou Axela Ritta. To to trvalo…ale stalo se. „Symbol Of Eternity“, pokračování křižácké tematiky, opravdu nemá tak rychlý nástup a vypadá to, že si GRAVE DIGGER vybírají jednu se slabších chvilek a lapají po dechu. „Symbol Of Eternity“ rozhodně není tak chytlavé jako album předchozí a stálo mě více času, kdy jsem byl poměrně dost nalomený a v hlavě se mi honilo cosi o desce pro desku a prakticky okamžitě se mi vybavila situace po „The Last Supper“, „Liberty Or Death“ jsem dodnes vydýchal. Ke změně názoru mě příliš nepřiměla ani úvodní „Battle Cry“, ta mi v refrénu připadala jako dvojče „Pedragon“ z alba „Excalibur“, moje rozmrzelost se ale měla brzy rozplynout v závislosti na počtu rotací - povětšinou záhy přišel kýžený zlom a album začalo fungovat. Čekal jsem a ku své radosti se mezi čtvrtým a pátým kolem jsem se dočkal. Chuťově nevýrazný dojem ze „Symbol Of Eternity“ je ten tam, revoluce se samozřejmě nekoná, kdo by si to byť ve skrytu duše myslel, bude muset jít pátrat jinam.
„Battle Cry“ se časem výrazně odpoutává od recyklačních tendencí a slušně funguje jako samostatná skladba, kontrast ostrého riffování a výrazného refrénu působí sebejistě a nakonec i tak, jak jsem očekával, akorát že to poněkud trvalo. Singlovka „Hell Is My Purgatory“, typická šlapavá skladba ve středním tempu se solidním nábojem, výraznou baskytarou a k zemi srážející Axelovou kytarou, sází na stůl staré dobré trumfy. Nefunguje sice hned a napoprvé, ale nakonec se chytí bez problému. Jiný případ je následující „King of The Kings“ - ta účinkuje okamžitě navzdory snad nejprověřenějšímu vzorci, který kdy GRAVE DIGGER použili, vynikající střední část a vzletný refrén odsunují citace vlastní minulosti do pozice, kdy absolutně neruší. Nelze opomenout parádní sólo akce - sóla jsou na „Symbol Of Eternity“ jako luxusní koření, které dodává jinak hrubě tesanému materiálu jemnější obrysy. Titulní „Symbol Of Eternity“ se jen tak pohupuje v zatěžkaném tempu, baladické vyznění přerušuje potemnělá atmosféra a zatěžkaná kytara. Vynikající melodie pak dotahuje skladbu na vrchol, kde není sama - „Symbol Of Eternity“ je plus mínus vyrovnaná kolekce, ovšem titulní věc má spolu s komletní střední částí alba nejsilnější vibrace. Zde vyniká dvojice „Grace Of God“ a „Sky Of Swords“, první v pořadí je rozmáchlejší do prostoru a řekněme i bombastičtější díky orchestrálním aranžím. „Sky Of Swords“ bych pasoval na albový hit, výraznější než „Hell Is My Purgatory“ a „Heart Of A Warrior“ dohromady a především nádherně uvolněná a spontánní skladba. Více, než slušné finále obstarává „The Last Crusade“, další komplexnější skladba, zarámovaná do zajímavé atmosféry a povedených melodií. Úplný konec je ve znamení předělávky „Hellas Hellas“ v původním znění, tedy řecky. Není to sice taková taškařice jako blahé paměti „Zombie Dance“, ale jako závěrečné zpestření funguje bezvadně.
Porovnám-li, na jakou bídu a utrpení to vypadalo v počátku a co se z toho vylouplo posléze, „Symbol Of Eternity“ na tom rozhodně není tak špatně. Dokáže se směle vyrovnat starším albům minimálně za poslední dekádu a krom toho má svůj v kontextu diskografie GRAVE DIGGER vcelku osobitý ksicht, který se pro tentokrát decentně přiostřil. A že to není to nejlepší album GRAVE DIGGER ever??? Není…no a co???
Medyed
facebook.com/gravediggerofficial
instagram.com/gravediggerband/
Komentáře