Recenze: GOLGATA - Ur Eld Och Aska /2022/ Satanath Records

Jako když padne mlha…jindy ostré obrysy jsou neurčité a připomínají přízraky bájných příšer a duchů z dávných dob. Stíny ožívají a promlouvají ke mně tajemným jazykem, který neznám ale z nějakého důvodu mu rozumím. Moje smysly jsou citlivější než předtím a zřetelně slyším, jak mi samotné živly sdělují tajemství života a zákonitosti existence všech živých bytostí. Nic se bez důvodu neztrácí do nicoty a nic se neděje nahodile a beze smyslu. Kupodivu nemám strach o své pozemské bytí a pozorně naslouchám tichému, klidnému hlasu. Prostupuje mnou klid a vyrovnanost se sebou samým  a okolním světem, najednou mi vše dává řád a smysl, otázky nejsou – všechny do jediné byly zodpovězeny. Zemřel jsem? Sám nevím…

Dost kravin, od poezie a vypravěčství jsou tu jiní a především talentovanější. Kupříkladu GOLGATA, kterým jsem se již před pár lety věnoval-jejich vypravěčský talent je stále velmi poutavý a v rámci žánru poměrně výrazný, i když samozřejmě vyžaduje dostatek pozornosti a soustředění. Nečekejte maximální zážitek za minimum času, tak „Ur Eld Och Aska“ nefunguje a je tomu tak jedině dobře. Album pozvolna plyne kupředu jako řeka mrtvých, pomalu, ale jistě. Pravidelně dojde ke zrychlení v tradičním severském black metalovém tempu, to však na náladě desky změní pramálo. Zasněná, jindy pochmurná a potemnělá atmosféra a organický, přehnaně nepřečištěný zvuk spolu existují v ideální symbióze, že ani nevnímám běžící hrací čas a najednou…konec. Svébytná magie, kterou jsem ocenil už případě alba „Skam“ (následující „Tempel“ jsem trestuhodně zazdil), dostala melancholičtější podobu a agresivnější poloha zčásti ustoupila do pozadí. GOLGATA jsou více zasnění a náladotvorní než kdy předtím, přitom black metalové území ani omylem neopouštějí. Ač „Ur Eld Och Aska“ a vlastně i předchozí alba působí na první pokus možná až příliš obyčejně a nevýrazně, ale pokud milý posluchač vydrží s trpělivostí a nechá na sebe album působit a o chvíli déle, je rozhodně co poslouchat a co objevovat. Kontrast severských bouří s klidnějšími, náladovými plochami funguje bezchybně. Je sice pravda, že aby album vykvetlo v plných barev, musel jsem ho vyposlechnout vícekrát, než je můj obvyklý průměr, ale to v tomhle případě neznamenalo nějakou obzvláštní dřinu.

„Ur Eld Och Aska“ by klidně mohlo vyjít roku 1995 a ideálně by zapadlo do tehdejších nálad na scéně, ba co víc, dost možná by bylo citováno jako stylotvorné album. To se mu dnes sice nepodaří, ale to nám vůbec nevadí a GOLGATA pravděpodobně rovněž. Světská sláva polní tráva, jak praví klasik, ve zdánlivé obyčejnosti však tkví výraznější odolnost neúprosném zubu času. Jistou výhodou může být, máte-li black metal jaksi pod kůží a máte něco naposloucháno. Osobně si ani nehodlám představit, jak by „Ur Eld Och Aska“ vypadalo v moderně produkčním kabátě, zbývá si tudíž na osobitou magii a hudební jazyk navyknout a buď porozumíte nebo naopak ne a „Ur Eld Och Aska“ kolem vás propluje bez zanechání hlubší stopy v paměti. Koho ale zvládne uhranout, ten rozhodně zívat nudou nebude.

Medyed

facebook.com/golgata

satanath.bandcamp.com/album/sat353-golgata-ur-eld-och-aska-2022

metal-archives.com/bands/Golgata/