Recenze: GOLGATA – Skam /2019/ Satanath Records

„Skam“ - není švédský black metal jako švédský black metal. Švédský styl je obecně vnímán jako závan drtivé agrese, devastující energie, která se svou nekompromisností s nikým nemaže. GOLGATA na to jdou z úplně jiného konce a už vůbec to není protipól oné bezuzdné agrese, tj. přístupnější melodický, z black metalu často pouze vycházející styl, který si dle názorů mnohých už na black metal jenom hraje. GOLGATA kráčejí po cestičce mnoha temných odstínů a ponurých nálad. Nemají daleko k doom metalu, přičemž zhudebnělého zla přetrvává dost a dost, stejně jako pravidelných rychlých výpadů.

"Skam" zcela určitě nezaujme s prvním letmým seznámením, na odiv totiž nestaví zhola nic. Náhodné zvědavce zvládně odradit zvuk. Ne tedy, že by byl nějak zprasený, ale drží se té správné syroviny severského black metalu, což nestráví úplně každý a nějaký ten předchozí základní tréning slechů není vůbec od věci, přece jen do „plastového“ zvuku má tenhle stříbrný kotouček na míle daleko. Nepřipravený jedinec bude tuhle produkci zcela jistě pokládat za ryzí amatérismus a možná i za nedostatek talentu a invence vůbec. „Skam“ ovšem, a toto tvrdím s veškerou vážností a odpovědností, skrývá mnohá překvapení pro ty, co s ním dají nějakou tu námahu. Píšu tyhle slinty také proto, že jsem měl taktéž docela potíž do alba proniknout a ten pocit jednolité koule disponující minimem záchytných bodů, valící se ztěžka kupředu v jedné linii a z kopce pravidelně zrychlující. Od reality jsem v tu chvíli nemohl být více vzdálen. GOLGATA jsou jedním pohledem syroví a nepřístupní, na ten druhý jedním dechem melodičtí a náladoví. Atmosféra je velmi silná, těžko hovořit o barevnosti, pouze jen o mnoha odstínech temnoty (ne šedi, těch docílíme v pohodlí domova, když zapomeneme v pračce při praní bílého prádla černou ponožku).

„Skam“, ač album, které není zrovna pro každého a každého nadchnout nemůže, je silným albem, napěchovaným temnými náladami, mrazivou atmosférou, pro něž mají GOLGATA vytříbený cit. Nejedná se o nic, co by bylo prudce moderní a současné, stejně tak co by definovalo styl na generaci dopředu. Je to poctivé undergroundové dílko nikomu nic na charitu nedarující, ovšem těm, kteří proniknou přes zdánlivě nepřístupnou mlhu klamné počáteční monotónnosti, dokáže připravit nejeden zajímavý zážitek, skrývající se v každé z osmi skladeb.

„Skam“ v žádném případě není slabým belhajícím kusem, nemohoucím dohnat v prudké sněhové bouři vzdalující se hlavní stádo. GOLGATA hlavní stádo nepotřebují. Nejsou ovcí, která bečí se stádem. Sami sobě rádci, sami sobě vládci, vytvořili si vlastní temný svět s vlastními pravidly - chladný, temný a ponurý. „Skam“ je pozvánkou, jak do tohoto světa na třicet šest minut nahlédnout. A že tenhle výlet nakonec stojí za to, o tom žádná !!!

Medyed

facebook.com/Golgata

satanath.bandcamp.com/golgata-skam