Recenze: GOATWHORE - Angels Hung From The Arches of Heaven /2022/ Metal Blade Records

S GOATWHORE si zde trochu přihřeji vlastní polívčičku. GOATWHORE patří, pokud to vezmu hodně obecně, k mým nejoblíbenějším black metalovým kapelám vůbec a výrazně definují můj náhled na podobu black metalu, který mi osobně sedí nejvíce – syrovou, útočnou a nekompromisní. GOATWHORE jsou v několika ohledech v porovnání s obecně vnímanou podobou black metalu dnešních dnů ne zrovna typickou kapelou. Spíše, než k severské formě mají GOATWHORE blíž k black metalu osmé dekády a k syrovému thrash metalu s odbočkami do surového hard´n´heavy.

„Angels Hung From The Arches of Heaven“ je již osmým albem GOATWHORE, kapely, která se pevně drží svého řemesla od debutu „The Eclipse of Ages into Black“ z roku 2000. Nejedná se tedy o žádné vyjukané učedníky, nýbrž o staré zkušené mazáky, kteří dobře ví, jak na to a mají vypilovaný svébytný styl, díky kterému jsou snadno identifikovatelní. Metalová scéna nepotřebuje pouze inovátory a posunovače hranic, bez poctivých fachmanů tradičního ražení by to ale rovněž nešlo. Jejich fotky nebudou zdobit titulní stránky renomovaných tiskovin, vycházejících ve statisícovém nákladu, statisíce až miliony lajků a poslechů po netu jim taky asi napočítány nebudou. Zato se na ně můžete plně spolehnout, že jejich řemeslo hovoří samo za sebe. Existuje mimo vrtkavé módní rozmary a tudíž úspěšně odolává hlodání zubu času. Jistě, GOATWHORE jsou počínaje debutovým albem stále titíž, k posunu výrazu u nich v podstatě nedošlo, k vývoji dochází v semknutí jejich vlastního stylu a nárůstu vnitřní síly skladeb, kdy kapela pracuje sama na sobě a po drobných krocích postupuje vpřed. Svým způsobem se GOATWHORE dají srovnat s Australany DESTRÖYER 666, s nimiž ubývají plus mínus stejné zakalené vody, GOATWHORE si však nelze s kýmkoliv dalších zaměnit. Mohu se teď sakramentsky plést, ale zatím jsem nenatrefil na kapelu, která by taktovýmto způsobem s takovou strhující silou do svého stylu absorbovala výše již zmíněné inspirační zdroje.

GOATWHORE vám mohou připadat jako primitivní dřevorubci, to je však jen kouzlo prvního dojmu. Skladby mají velmi rafinovanou strukturu, držící přímočarost na řetězu do té míry, aby hnala skladby dopředu a řádně posluchače propleskla, za tím vším lze najít svěží nápady a skvělé instrumentální výkony. Variabilní střídání temp, kdy kromě ultrarychlých úprků dochází na nejsilnější disciplínu GOATWHORE – střední rychlostní tempa – udržuje potřebné napětí. Poloha, na kterou těším s alby GOATWHORE pokaždé – jejich rock´n´rollová tvář, případně drsně heavy metalová případně dřevně thrashová, si tentokrát dává trochu načas, ovšem první pecka tohoto druhu funguje jako zbraň hromadného ničení. „Death From Above“ je přesně to, co na GOATWHORE vyloženě obdivuji, čímž nechci srážet kulometné a temné skladby. „Ruinous Liturgy“ hned následuje a vlna adrenalinu dosahuje kulminační hladiny. Střední část alba je vůbec jako šitá přímo mě na objednávku, „Victory Is The Lightning Of Destruction“ míří až málem k punku, postupně však nabírá na tempu a razanci, ke konci je to už ukrutný mazec, až chlupy lítají. Ukrutný náklep zpestřují temnější a rozvážnější kusy „Weight of A Soulless Heart“ a úchvatná závěrečná „And I Was Delivered From The Wound Of Perditio“.

Řež pokračuje osmým dějstvím. Přibylo jizev a šedin, ale instinkt a zkušenost starých zabijáků nezklamou – a pak, že v New Orleans hraje akorát jazz…kulový s vrtulí!!!

Medyed

goatwhore.net/

facebook.com/thegoat666/

instagram.com/goatwhorenola/