Recenze: GLOOMY GRIM – Agathonomicon /2021/ Satanath Records

Už to vypadalo, že se tahle zasloužilá finská hydra definitivně odebere do black metalového důchodu. Místo toho se však stal přesný opak – po pěti letech od předchozí desky „The Age Of Aquarius“ kapela spíchla nové album. A že je to mocné nadechnutí – „Agathonomicon“ rozhodně to není vymetání rohů vypleněné kostnice, jestli tam ještě něco zbylo a šlo by to ještě vydat, tohle je solidně drtivý útok armády nemrtvých a běda tomu, kdo se rozjetém stroji postaví do cesty. Tomuto nešťastníkovi poslouží ke cti sebevražedná odvaha, pak bude nemilosrdně smeten. Ten definitivní konec GLOOMY GRIM však přichází až teď – „Agathonomicon“ je deklarováno jako poslední album.

Možná budete mít po přečtení úvodního odstavce pocit, že „Agathonomicon“ je typickým bestiálním výplachem švédské školy, ale tudy cesta nevede. GLOOMY GRIM citelněji pokukují po norském výrazu a syrovém thrash metalu – stačí se zaposlouchat do některých riffů, přičemž rovnou raději zapomeňte na kulometné nájezdy, pár jich k nelezení je, ale beru je spíše jako marginálii. GLOOMY GRIM je jednoduše nepotřebují, střední a rychlejší tempa jim na zabijáckou sílu bohatě stačí. Zabijácký je rovněž zvuk, typickou black metalovovou řezavost válcuje síla a mohutnost zvuku, které není vyleštěn úplně do křišťálového lesku. Předchozí album není v žádném případě žádný zvukový neduživec, ale co GLOOMY GRIM vyvedli se zvukem na „Agathonomicon“, je nehorázná pecka a drtivá síla!!! Volume na max doslova drtí uši a vyráží okenní tabulky, neskutečná razance… Album tak dostalo strhující zápal a naprosto ideální, temnou a misantropickou atmosféru. S přihlédnutím k holému faktu, že GLOOMY GRIM nejsou, a kam mi paměť sahá nikdy nebyli žádní hledači nových obzorů a už vůbec ne tahouni stylu, je „Agathonomicon“ překvapivou deskou – pro mě tedy určitě. „The Age Of Aquarius“ jsem vzal jako solidní nadprůměrné řemeslo zkušené kapely, ovšem nic dalšího, co by mě přimělo zajásat a třebas něco i sepsat, jsem pro sebe neobjevil a čekal jsem nemlich to samé i v případě aktuální desky. A jsem zaskočen…ne tak z formy, ta se nezměnila ani v nejmenším. Jede se stále postaru za decentní asistence synťáků, jen mi připadá, že si GLOOMY GRIM dopřáli lázeňský pobyt a péči špičkového stomatologa – GLOOMY GRIM o poznání více koušou a jsou tak nějak více při chuti.

Závěrečné dějství příběhu GLOOMY GRIM si o pozornost říká důrazně a přesvědčivě. Nedrží se jak veš košile striktně černočerné tmy a v příhodných momentech vypálí thrash metalový riff ostrý jako solingenská ocel, střídání temp od zlověstně pomalého, přes důrazné střední rychlosti (zde se mi GLOOMY GRIM líbí suverénně nejvíc – strhující energie a atmosféra), po řidšeji zastoupené ultrarychlé výpady, jim sedí jako oblek na míru. „Agathonomicon“ je díky tomu poměrně variabilní a pestré album (samozřejmě v mantinelech stylu). Jestli za to může pouze zvuk a produkce si nejsem úplně jist, přeprodukované nic vypadá jinak.  GLOOMY GRIM zní na svém rozlučkovém albu, jako by snad ani skončit nechtěli. Oproti minulé desce jsem o x koňských délek spokojenější, GLOOMY GRIM na každý pád odcházejí s pořádným rachotem.

Medyed

facebook.com/AgathonTheBeast

gloomygrim.bandcamp.com/