Recenze: GILBY CLARKE – The Gospel Truth /2021/ Golden Robot Records
Pro mnohé z nás je Gilby Clarke ten, který roku 1991 nahradil
Izzyho Stradlina v GUNS ´N´ROSES a tím to hasne. Gilbyho kariéra je však mnohem bohatší a mimo veškeré pochybnosti i zajímavější. Období jeho působení v jedné z nejslavnějších rockových kapel je pouze jednou etapou, nad Gilbym se rozhodně voda nezavřela. Na GUNS ´N´ROSES jsem v jejich slavném období měl šílenou alergii, byli všude, znal je každý, kdo měl do pr...le díru a každý druhý nosil jejich triko. S letitým odstupem mi vyrážka slezla a již dávno k nim nepřistupuji s krajní opatrností, ale syndrom velkovýkrmu u mě funguje stále a často se musím hodně přemáhat, abych se oprostil od pocitů okradeného průzkumníka, když můj objev začnou nekriticky žrát početné davy. Mohu si být téměř jist, že „The Gospel Truth“ tenhle osud nepotká. Důvodem určitě nebude kvalita „The Gospel Truth“, ta je nesporná. Nesporný je také fakt, že album je všechno ostatní, jen ne trendová, masovému publiku vstřícná nahrávka. Poctivá rocková klasika, zvukem a kompozicí elegantně se ohlížející až do šedesátých let, to prostě nebude něco, na co dneska budou postpubescenti balit bábovky s cílem přijít o panictví.
Jinak, nehledě na módní záležitosti, je vše naprosto v rychtyku. „The Gospel Truth“ nenuceně a s lehkostí absorbuje vícero, nebo spíše veškeré vlivy, které je možno vystopovat v průběhu rockové historie, můžeme snad jen zapomenout na progresivní a art rockové tendence – ty se sem jednoduše nehodí. Tohle album je syrově elegantní klasika, žádný pokus o těžké umění, na které si ani nepokouší hrát. I stará kára dokáže spolehlivě posloužit a nadělá spoustu parády, na kterou ultramoderní kousek může akorát tak zírat s hubou dokořán.
Přitom „The Gospel Truth“ není žádná práchnivá fosilie, kterou vědecká výprava vykopala z třetihorních vrstev. To, že používá staré a osvědčené postupy, neznamená, že působí jako historický exponát. Album paradoxně vzhledem ke klasické formě výrazu zní dosti moderně, místy až s punkovou, spratkovitě rebelskou atmosférou. „The Gospel Truth“ je zároveň velmi pestré album, nesvázané jedním vzorcem. Rock´n´roll provoněný nádechem blues, trocha otisku ROLLING STONES („Rock´N´Roll Is Getting Louder“) – mimochodem tato poloha Gilbymu sekne náramně, trocha punku a krom vyloženě „stouních“ tendencí v neposlední řadě pořádná porce rockové tradice („Violation“) v americké verzi s nepřetaženou intenzitou. Sice netřeba pospíchat s výčtem hitovek, těch se postupně vyloupne více, ovšem jednoho žhavého adepta bych měl – sedmou v pořadí „The Ending“, a vrátím-li se zpět, „Rock´N´Roll Is Getting Louder“ s každým poslechem navíc rovněž nabírá na návykovosti.
Gilby Clarke si svou aktuální sólovkou rozhodně ostudu neutrhne. „The Gospel Truth“ zní lehce a svižně, nikde ani stopy po rutině a jízdě na autopilota, jakože to „nějak dopadne“ a pak se uvidí. „The Gospel Truth“ na náhodu nehraje, s jistotou sází trumfy na stůl a není pochyb o tom, že i když tahle deska možná nedojde globální a masové popularity, posluchačům má sakra co nabídnout. A že toho zrovna není málo.
Medyed
Komentáře