Recenze: GATE CRASHER - Mrazení (2019) / vlastní náklad

Touhle recenzí porušuju všechna pravidla, která jsem si dosud jako redaktor vytýčil. Nečetl jsem všechny texty, nestudoval jsem booklet, nevnímal jsem vždy přesně všechny zpěvy („Nevnímej ... Myšlenky nebezpečný jsou“). A přesto mne jakási síla uprostřed poslechu hnala k počítači a řvala na mne „Napiš to!“

Nikdy jsem nic takového nezažil, opravdu (“Krev do těla stoupá“). A to jsem se ještě nedávno v Semálu smál, že jsou GC tříakordová kapela. No oni jsou, to je pravda, jenomže děcka považte, co s těmi „třemi akordy“ dokážou! Hůůůůůůžasný! J

Řečeno slovy klasika, je to vlastně taková Záhada Hlavolamu. Jak to, že jsou GC tak dobří, když jsou tak jednodušší („Směřujem přímo“)? Klíč je zřejmě jednak v dusavé rytmice (Můj Bože, ty sekaný riffy!), ale hlavně, hlavně v tóninách, fantastických polohách, které vytvářejí jakési dvě hladiny moří, v nichž se chcete pohoupat, vykoupat, totálně smočit, ve vlnách, ve vlnách, ve vlnách....

Jo a taky texty. To je u GC síla obrovská, ta schopnost srozumitelně a bez přiblblých kudrlinek vyjádřit to, co si vlastně myslíme my všichni. A vůbec nevadí, když aplikují jako inspiraci třeba herečku Holubovou, chilližto světoznámý film Knoflíkáři („Neřeš neřeš nepřepínej, stejně se podělá co se podělat má“ – „Vono se to neposere“), protože ono to funguje tak jako tak. Tak jsem to napsal, a du tančit, Naj na na naj- Kam se všichni cpou? Roztančila Sono, roztančila mne tady doma. Chcete něco víc?

A též refrény, silné, velmi silné refrény, který prostě křičí. Křičí do týhle zblblý republiky, do týhle zblblý Evropy, do tohodle smutnýho, slzavýho světa, křičí, aj když ví, že nic nevykřičí. Jenomže jak pravil Jack Nicholson ve Formanově Přeletu nad kukaččím hnízdem – prosím necituji, jen reflektuji: Ale aspoň jsem to kurwa zkusil!

Vzpomínky začínají kytarovou figurou á la Vláďa Mišík (Dvacet deka duše), který má na svým hudebním kontě čerstvou lásku Jednou tě potkám. Bestie? Laaaska je Bestie. Ta největší a přitom paradoxně nejkrásnější bestie na světě, která to ví, a proto Anďo, tady je vzkaz od strejdy Dědka: BUDE TO DOBRÝ! Jenom zachovej pekelně nebeskej klid.

Jako vždy vynikající zvuk, tohle maj kluci fakt vychytaný, papírově plastový CD rezonuje nejen v přehrávači, ale i v ruce, člověk si s ním hraje jedna krása, tomu prostě říkám hrátky s láskou (Kájo – R.I.P.).

Kdysi jsem v jednom reportu Druhé trávy & Roberta Křesťana (a to je nějaký Mistr!) napsal cosi jako že DOKONALOST je největší nuda na světě. Protože ani Robert není dokonalý, zaplaťPámbu.

Čas se začít bát? Já se o GC nebojím. Tři akordy, nečitelný texty... Tahle deska není dokonalá. O to je silnější.

 Text Dědek.

G. C.: „Poslouchej!“

gatecrasher.cz/

facebook.com/GateCrasherBand

instagram.com/gatecrasherband/