Recenze: GAEREA – Coma /2024/ Season of Mist
„Mirage“ 
neznamenalo jednorázové šplouchnutí do vody. Jedinečný portugalský úkaz jménem GAEREA, jako pološílený malíř na hranici reality a sugestivní fikce, maluje další vrstvy na mocnou a působivou skicu, jejíž podoba vyvřela na svět v podobě „Mirage“. A vězte, že těch vrstev je množství nemalé a prokousat se jimi není vůbec snadné a je třeba se vcítit do myšlenek tvůrce a stejně tak si ke všem temným odstínům melancholie a na druhou stranu strhující vášně najít vlastní cestu, jakkoliv klikatá a neschůdná může být.
GAEREA v žádném případě nepřešlapují na místě. „Coma“ je ve více ohledech jinačí album, a to ani ne z pohledu proměny výrazu, ale pohledem spektra nálad, které ze skladeb vyvěrají. Řečeno obecným jazykem žánrových škatulek, „Coma“ je silně atmosférická deska, které je ovšem samo pojetí tohoto slova příliš omezující. Atmosférická rovina alba je nesmírně vrstevnatá, a právě všechny barvy, stupně intenzity nálad a jejich provázání nemá daleko k označení autorský patent. Předchozí urputnost dostala epičtější a průzračnější tvář, čímž nechci tvrdit, že hudební jazyk GAEREA je více prosluněný – do vysmátého optimismu má album stále velmi daleko. Mám pouze na mysli výraznější otevřenější charakter produkce a skladeb samotných, které se rozrostly do prostoru všemi směry a někde za obzorem tlumeně svítí světlo naděje. „Coma“, sečteno podtrženo, působí přece jen poněkud vstřícněji.
Proniknout mnohovrstevnou a paradoxně drtivě přímočarou výstavbou skladeb není opět nijak snadná záležitost, pokud vám tedy nestačí sklouznout po povrchu. „Coma“, a lehce to může být způsobeno předchozí zkušeností s „Mirage“, působí komplexněji a lehčeji na porozumění. Výrazové prostředky jsou jednoznačně pestřejší, album s každým poslechem roste a mohutní, aby se z něj v závěru stalo album mnohem rafinovanější a do detailu propracovanější. Že se toho na „Coma“ děje mnohem více, než je evidentní na začátku, lze tušit, ale jeden poslech letmo jedním uchem nemá šanci pochytit souhru nejrůznějších neveselých emocí v plné míře.
Záměrně jsem nepoužil ani jednou označení black metal. GAEREA by se s přivřenými zraky do black metalového chlívečku zařadit dali, ale jeho hranice už dávno přesáhli. Sevřená a jako mlýnek na maso intenzivní forma výrazu kapely se na „Coma“ rozprostřela všemi směry a absorbovala odlišné nálady, zároveň si zachovala všechny typické atributy. Jakkoliv jsem pochyboval, jak a jestli se vůbec GAEREA dokáží dále posunout po takovém, a nebojím se „Mirage“ takto nazvat, majstrštyku, jakým předchozí album bezesporu je, „Coma“ dává jasnou odpověď - plně se svému předchůdci nejenže pohodlně vyrovná, ale otevírá kapele nové obzory.
Medyed
Komentáře