Recenze: Forgotten Silence - Kras (2018)

Nelehká úloha pro Medyeda…Poslední album FORGOTTEN SILENCE, které ucho mé vyposlechlo celé, byla prvotina „Thots“. Od té doby uplynulo mnoho zim a vlas můj začal šedivět, a hanba mi z toho, co jsem opomněl ku škodě své. Tuhle rasovinu, kterak se dopídit smysluplného článku, jsem tušil ihned, jak mi toto album přistálo přičíněním české pošty doma na stole. FORGOTTEN SILENCE jsou od samého počátku své existence samostatnou entitou, což mou úlohu pramálo ulehčuje. Nicméně náznaky vývoje, který vyústil v „Kras“, lze letmo vypozorovat v několika předchozích studiových počinech, a jak praví klasik, nic není jen tak. Jako by se zde postupem času spojovaly cesty ATHEIST a RUSH…a ona art rocková cesta aktuálně získala vrch a vykvetla v plné nádheře. Sám pro sebe se utvrzuji již nějaký ten rok, že technický metal je jen v jádru metalově hrubší odpovědí na technické art rockové kotrmelce, vycházející ze stejného hnízda. 

Jak již název měrou vrchovatou napovídá, „Kras“ zpracovává překrásné prostředí Moravského krasu, což vzbuzuje očekávání nemalá. „Výpustek“, sic názvem v češtině, odezpíván jest v jazyce englickém. Již tímto prvním kusem je jasné znatelné odlehčení vstříc rockovému projevu, ale…forma nepotlačuje tvář, jsou tu stále FORGOTTEN SILENCE, tentokrát vzdušní a lehcí, jak průvan v jeskynním prostoru. „Wolfsgrotte 1420“ povyšuje moje pocity z první skladby na naprostou jistotu. Je tu v našich končinách po dlouhé době, minimálně od druhé půle sedmdesátých let kapela, která s grácií dokáže uchopit art rockové prostředky a nadchnout posluchače naprosto spontánní cestou, vokál zpočátku dává vzpomenout na nesmrtelného Davida Bowieho, úžasný klávesový motiv v souboji s kytarou kouzlí nádhernou atmosféru. Tahle přes dvanáct minut trvající záležitost je bezpochyby vrcholem alba, a to v žádném případě nehodlám upozadit zbytek skladeb. Nádherný kus muzikantské hravosti, odolný vůči oposlouchání. „I AM A692“ plynule navazuje na předchozí šlehu, více se zde zpívá, je dramatičtější, techničtější, a oni mnou schválně zmínění RUSH jsou slyšitelní…žádná kopírovačka, spíše sympatické připodobnění, atmosféra se sune jinam s klavírní pasáží, téměř do jazzových vod, aby se pak vrátila do původní polohy. „K Nejdelšímu Systému“ se rozbíhá naléhavě, názvy jsou sice česky, češtiny ovšem uslyšíme minimálně, což je detail, který stojí zde maximálně za zmínku. Skladba pozvolna zvolňuje, získává na pestrosti, onen klavírek opět čaruje kouzelné odlesky od stěn podzemních dómů, až mráz po zádech běhá. Nejen „Wolfgrotte“ je vrcholem, těch špiček si užijete nemálo. „Čajový Muž“ začíná skoro jazzovým kotrmelcem hnedka ze začátku a člověče div se, co z tohohle vyleze…a vyklube se vzdušná elegantní skladba, tentokrát v češtině, s kytarou v pozadí, s dominujícím klavírem, neklidně dramatická, kdy kytara vystoupí z pozadí v podstatě až na sólo, přebita sólujícími klávesami. Opět zásah na solar, další samostatné dílčí dějství v tomto příběhu. „Cesta Suchým Žlebem (Kateřinská) “, příznačně začínající téměř stejně, jako skladba úvodní, jenomže…úvod klame. „Cesta“ je krásným kontrastem atmosférických pasáží a těch silovějších, kdy kytara přec jen vystupuje více do popředí. Vokální závěr skladby je jedna velká paráda. O všech těch vrcholných momentech „Krasu“ lze vést spory, jsou prakticky všude a není zde prostor pro slabá místa.

„Kras“ je jedním úžasným zážitkem a někdo by měl říci OPETH něco o Moravě…

Medyed

bandzone.cz/forgottensilence
facebook.com/forgottensilencecz/
kras.forgottensilence.cz