Recenze: FLASHBACK TO FUTURE – Dimensions /2023/ vlastní vydání

Topoľčianští FLASHBACK TO FUTURE byli pro mě velkou neznámou a popravdě jsem nevěděl, co mě čeká. Stylově neohraničený, progresivně laděný rock jsem ale nečekal vůbec. Nejedná se však o instrumentální gymnastiku, jak by se snad podle běžného vnímání progresivních směrů mohlo zdát. Hudba FLASHBACK TO FUTURE je naopak poměrně přehledná a klade důraz na vyznění nálad a atmosféru skladeb. Rozhodně se nejedná o progresivní pojetí v podobě, jak je všeobecně vnímaná. FLASHBACK TO FUTURE své instrumentální schopnosti nevystavují jako housku na krámě, ale čím míň exhibice, tím více muziky.

„Dimensions“ zpočátku budí dojem hodně usedlého alba, na kterém se toho moc neděje, chce to však pouze jednu věc – pozorně poslouchat. Zprvu jednolitá a uniformní kolekce začne získávat pestrou škálu odstínů a ona zdánlivá usedlost mizí v prachu. Zlom v mém případě nastal, když jsem měl album dostatečně zažité a na povrch vypluly zřetelné vlivy prog, případně art rocku sedmdesátých let. Ty FLASHBACK TO FUTURE uchopili mistrným způsobem, a především značně po svém. Rozhodně doporučuji pro poslech „Dimensions“ kvalitnější audio vybavení nebo dobrá sluchátka, jinak jste značně ochuzeni o výraznou část posluchačského zážitku. „Dimensions“ opanovalo velmi široký zvukový prostor je naprosto zásadní jej vnímat v plné šíři, jinak je příliš placaté a to je neskutečná škoda. Jakmile jsem na uši plácnul svoje „otíkovky“, rázem jsem se ocitl v úplně jiném světě a to podotýkám, že můj notebook není určitě osazen žádnými druhořadými chrastítky. I tak to nepobral a prostě to nebylo úplně to pravé. Do té doby se můj dojem milého, skvěle zahraného, ale poněkud jednotvárného alba rozsypal jako karty při dětské hře záchod. „Dimensions“ je ale všechno ostatní, jen ne akademická nuda. Stylová nejednoznačnost a výrazná originalita ale předpokládá aktivní účast posluchače, aby si i on našel svou cestu k „Dimensions“, aby k setkání došlo někdy na půli cesty.  

Pokud si z alba odfiltrujeme progresivní vrstvu, dostaneme se k poctivému hard rockovému základu, který je sám o sobě ve své volné výrazové formě ideálním výchozím bodem. Příjemné, ne úplně chytlavé, přesto nosné melodie jsou pro kouzlo alba naprosto zásadní, stejně jako civilně pojatý zpěv. Civilní a řekněme v dobrém smyslu obyčejnou tvář alba považuji za jeho jednoznačnou přednost. Tady je toho nedá moc kamuflovat a pokud něco kulhá, je to okamžitě slyšet. Zatím nemám dojem, že by „Dimensions“ kulhalo nebo jenom napadalo na jednu končetinu. Prozatím roste do krásy více směry a nic nenasvědčuje tomu, že by se s počtem poslechů nadměrně opotřebovávalo.

Do kolekce, kam obvykle sahám, když cítím potřebu ubrat plyn a srovnat si rozdivočené emoce, přibyl další skvělý kousek, ke kterému se budu pravidelně vracet. Důvodů je povícero – poutavý hudební příběh, emoční hloubka, instrumentální úroveň a rovněž i svébytná atmosféra, kde se prolíná melancholie s elegancí.

Medyed

bandzone.cz/flashbacktofuture

facebook.com/flashback to future