Recenze: FIVE FINGER DEATH PUNCH - Afterlife /2022/ Better Noise Music
Tohle opravdu ne, 
říkal jsem před pár lety, když se mnou zapředla diskuzi dcerka mé kamarádky ze školních let na téma muzika. FFDP opravdu (nikdy) nebyli mými oblíbenci a ani krajem neprotnuli sféru mého zájmu, nicméně je kolem nich vždy takový humbuk, že mi to prostě nedalo a řekl jsem si „hovno, až vyjde nová deska, zkusím je“ (záměrně jsem využil hlášku ze „Slavností sněženek“, tam se ovšem jednalo o druhou půlku salámu). Pravdou ovšem je, že FFDP plní roli druhé půlky salámu docela spolehlivě, ale kde je ta první, ptám se…někdo ji asi sežral.
Dobře mi tak, mé rozhodnutí bylo zcela svobodné. Jestli z toho budu mít splašený žlučník, můžu nadávat tak akorát sám sobě. Pragmatické rozhodnutí neměnit to, co funguje, je nosnou myšlenkou „Afterlife“. Od FFDP nelze očekávat, že budou inovativně hýbat scénou, natož od nich čekat těžké umění. Karty jsou na férovku rozdány, FFDP však mainstream zámořského typu prezentují maximálně chytlavým způsobem, předurčeným hlavně k hraní ve velkých prostorách před početným publikem a nic složitého neřešit. Pokud se na „Afterlife“ budu dívat právě touto optikou, nenacházím na něm nic vyloženě špatně. Pokud budu na desce hledat něco víc a v ne zrovna v malém objemu, nastává pro mě sakra problém a tudy cesta opravdu nevede.
„Afterlife“ je po produkční stránce do puntíku dotažené, energické a hitové. Brutálnější tvář FFDP pravidelně střídá lehčí poloha, tedy vše, čeho jsme byli svědky v minulosti - ke cti kapely nutno podotknout, že nedochází k vyžírání vlastního špajzu a osvědčený vzorec funguje stále bezchybně. Styl FFDP není nijak posluchačsky náročný, v podstatě vychází z jednoduché písničkové struktury sloka / refrén plus úderné riffy a elektronická vrstva, jíž role na „Afterlife“ slyšitelně narostla, což vidím jako nejvýraznější rozdíl mezi „Afterlife“ a předcházejícím „F8“. Velkou výhodou, na které deska poměrně dost stojí a padá, je uvolněnost a variabilita, kdy vedle sebe bez zádrhele existují drsné songy a ty odlehčenější a s úspěchem udržují pozornost. Stejně variabilní je i vokální rejstřík, pokrývající čisté zpěvné polohy až po téměř growling, do jaké míry je to všechno spontánní nebo chladně vykalkulované nechávám stranou. Pořadí skladeb je namícháno velmi promyšleně a hlavně účelně, kdy se vcelku rafinovaně prolínají mohutné kytary, křehčí kousky a větší podíl elektroniky, takže jeden dopředu neví, co na něj s každou skladbou vystrčí růžky. Možná též z tohoto důvodu jsem zvládl album doposlouchat do konce na jeden zátah, aniž bych měl výrazné tendence zívat. Pokud nemám přehnaná očekáváné „Afterlife“ z toho nakonec vychází vcelku dobře, ani náhodou nejsem překvapen, album neobsahuje zhola nic, co bych v nejrůznějších formách a mutacích už mnohokrát neslyšel jinde. FFDP tomu však dali svůj „ranařský“ ksicht a nemůžu říci, že v jejich případě by mě to nějak vysíralo, což se mi stává se železnou pravidelností. Tohle není ani náhodou můj oblíbený koutek metalového hřiště a jen tudy procházím. Že jsem pouze volnou chůzí prošel a neutíkal, bych považoval za úspěch a znamená to jediné - tohle určitě není špatná deska, akorát zcela jistě není pro mě.
Medyed
facebook.com/fivefingerdeathpunch/
Spotify - Five Finger Death Punch
Komentáře