Recenze: FINAL FLAG - Huge Expectations /2019/ Coffeegrinder/Support Underground
Dva roky se přehnaly jako Ponny Express a „Čechoamerikáni“ 
FINAL FLAG pro naši potěchu spíchli další placičku. Očekávání jsou veliká, a název alba tomu odpovídá. „Capture The Flag“ rozpoutalo slušný vítr, definovalo originální ksicht a rukopis FINAL FLAG a nastavilo vysokou kvalitativní úroveň. Dělá mi nemalou radost, že FINAL FLAG nejsou s definitivní platností jednoalbovým projektem a jejich punk / HC jede dál. Dalším potěšujícím aspektem, zas tak úplně přímo s hudbou nesouvisející, je ucelený koncept grafiky. Na přebalu debutu píchlé policejní auto ve škarpě vystřídal nabořený aeroplán při divočejším přistání, jinak grafika nese typické prvky FINAL FLAG – jasnou a svéráznou koncepci si prostě a jednoduše nelze splést, a to z hoooodně velké vzdálenosti !!!
FINAL FLAG začínají přesně tam, kde skončilo album číslo jedna, žádné překotné změny a prudká evoluce se nekonají. Všechno to, co FINAL FLAG dělá jimi samými, bylo definováno na debutu a „Velká očekávání“ „jen“ rozvíjejí nastolený směr a přebrala štafetový kolík. To „jen“ je velmi příznačné – navazovat na album, kde se povedlo prakticky vše, co se povést mohlo, je v mnoha případech daleko drsnější rasovina, než začínat stylem „Tabula Rassa“ (takže spíše „rassovina“). Jenže on ten název nekecá ani trochu – očekávejme mnoho, a mnoho dostaneme. Nechci příliš předbíhat závěr, ale nadšení a hladina adrenalinu se dere fofrem nahoru už při úvodní „Czechericans“. Rychlá punkovka s HC ambicemi jak hovado se vším, co si lze pod tímto příměrem představit a očekávám další energetické šlehy. Již po první parádě je jasné, že punková produkce udělala mírně krok vzad a „Huge Expectations“ je více metalově ostrá, což může být pro některé vada na kráse, mně to však vadí asi tak, jako dilema, jestli mají Eskymáci v iglú lednici. „Wrong Side Of Death“ úvodem ani nenaznačí, kam se bude ubírat. Startuje jako odlehčený punk´n´roll (podobnou pasáž vystřihli kdysi DEAD KENNEDYS, ale jen podobnou) a končí ve stejných vodách jako albový otvírák. Švih, který je skladbám vlastní a nepřeslechnutelný, mají z nemalé části na svědomí důrazné a dynamické bicí – radost poslouchat, přesné, účelné a ve prospěch skladby. „Antisocial Engineering“ přitopí pod kotlem a mé staré hnáty spontánně křepčí v tom fofru, přesah do metalu, případně HC je prostě výraznější. „Jobology“ punkově skotačí, asi mi drobet houká, ale připadá mi, že na moment slyším nebožtíka Piggyho z Voivod, alespoň v úvodu. Kytara sklouzává do polohy, která mu byla vlastní – supéér a bodíky navíc. „Jobology“ má neskutečný drajv a zátah. Punk jak čuně je „How Can We Party“, energie se valí jak voda z protržené Slapské přehrady a není absolutně co řešit. „Great Expectations“ je typická Cimrmanova frustrační kompozice – velká očekávání a zrazu jeb !!!...a prd... Sekundový štěk a jede se dál. „Punk Ass Rock“ se drží názvu frčí to po punkové lajně jako zuřivý kokainista, je to výživné a šťavnaté, a hlavně je to náramně nakažlivé. „She Made Me Wreck“ je parádní vysokoobrátkový nářez, kde se naplno projevují metalové chutě a kořeny domovských kapel. „Don´t Matter“ sází na úplně odlišnou náladu, rychlost nepolevuje, skladba má ovšem dosti volnější formu. Střídání metalových, punkových a klasicky rockových poloh probíhá mistrně a hladina endorfinů dosahuje významných čísel, valivý, až sabbatovský závěr tomu všemu nasazuje korunu.
Šlo očekávat (po skvělém debutu) ne zrovna málo, ale to, co se děje po celých 25 minut, má očekávání na celé čáře překonalo. Tohle album není ani dobré, ani vynikající, ono je naprosto SKVĚLÉ !!!
Medyed
Komentáře