Recenze: Final Flag - Capture The Flag (2017)
Co z toho vyleze, když se spojí dva Češi s jedním Amíkem? Odpověď má pro tento případ jasnou odpověď. Kluci začli vyvádět psí kusy a vznikl tento zajímavý projekt, zvesela si rochnící v interesantní směsici punku, thrashe a HC. Předpoklad, když se dají dohromady Tomáš Skořepa (EXORCIZPHOBIA), Jiří Rosa (TORTHARRY) a Eric Helzer (WEHRMACHT), že to nedopadne zle, se vyplnil několikanásobně. Nelze očekávat něco přelomového a už vůbec ne cokoliv inovativního. Náplň „Capture The Flag“ je naprosto tradiční, vycházející z punku konce sedmdesátých let a metalu, případně HC let osmdesátých, prostě ideální kombinace ke skejtu, živelnému koncertu nebo jen k vyvedené pařbě. Vtip a kouzlo tkví v lehkosti a upřímnosti, s jakou kluci tento kotouček spíchli. Není mnoho alb, která chytnou zároveň s prvními tóny a pustí se po odeznění toho posledního. Je prostě slyšet, jak na pohodu album vznikalo, koncentrovaná energie je všudypřítomná se silou si posluchače omotat kolem malíčku a ten poslušně zobe FINAL FLAG z ruky. Nic složitého, k tomu živelnost a uvěřitelnost, instrumentace na známku jedna podtržená, minimum kudrlinek a maximální efektivita. Jedna z nejpodstatnějších záležitostí, dělající „Capture The Flag“ návykovou věc spolu s instrumentální stránkou věci, je vokál. Ericova poloha hlasu albu ideálně sedne, ať už je taková flegmatická nebo více zainteresovaná.
Punk jako základ HC, popřípadě ingredience syrového thrash metalu, je jako základní esence varného kotlíku FINAL FLAG slyšet z každého tónu. A právě na melodiích a dále na krátkých, efektivních kytarových sólech stojí celé album od začátku do konce, ať to jsou skočnější punkové kousky, nebo dravější jízdy nasáklé HC a syrovým thrash metalem. „Capture The Flag“ lze bez extrovního přehánění považovat za hitové album, na hity je schopno aspirovat všech šestnáct položek. Úvodní „Swallow All The Drugs“ si to dusá jako zahřívací kolečko, než se jízda rozjede na plný céres, což nastává vzápětí s „Female Accomplice“, což je i prví klipovka. Vřele doporučuji klípky v tomuto albu shlédnout, je to solidní bžunda, skvěle podtrhující atmošku alba (konkrétně se to týká kousků „Cutloose“ a „The Incorporated Eights“. Odpichovka punkovka „Insurgency“ i když rychle začíná a rychle skončí, pokračuje v akci na multivitamin. „Uncle Tom“ je dost možná největší nátěr, srážka výše uvedených stylů. „Johny´s At The Disco“ hozená do boogie rytmu, skvělá kytara, která se nebojí si hrát i v rámci punkového minimalismu, závěr je opět řádně „hovězí“. Nebudu záměrně komentovat skladbu po skladbě, motal bych jak křeček v kolotoči a mlel neustále to samé dokolečka. Zmíním ještě závěrečnou – předělanou „Indians“ od ANTHRAX, zde nesoucí název „Palestinians“, krom změny v názvu se FINAL FLAG porochnili i v textu, takže ten název není určitě samoúčelný.
Slabých momentů nalézti nelze, „Capture The Flag“ rozhodně není provinční infantilní parodie na punk, je to těžce návyková záležitost, která má na to chytit za koule i posluchače do punku a HC příliš nefušujícího. Drží se sice žánrové tradice bez lecjakých ústřelů mimo mantinely, tento fakt je nekompromisně převálcován spontánní energií a živelností celých těch bezmála čtyřiceti minut, které svou silou bez problémů přesvědčují o jasné a nezpochybnitelné kvalitativní laťce. Mít v držení skejt, jedu se projet, hrbolatému asfaltu a mé nulové zručnosti navzdory.
Medyed
Komentáře