Recenze: FATTT BOYS – The Galactic Federation Is Here /2024/ vlastní vydání
Nemám tušení, zdali je inspirace MEGADETH jasným záměrem nebo se jedná o čistě spontánní záležitost. FATTT BOYS nicméně nepůsobí jako revival kategorie B Mustaineovy družiny. Na svém debutovém albu se prezentují jako instrumentálně vyzrálá kapela, která si jede „to svoje“ bez ohledu na čerstvé větry současné scény. Nejsou větry jako větry, některé se přeženou jako vichr z hor a po odnesení Babákovy stodoly (chudák Babák, o všecko přišel) se po nich slehne zem. Jiné vanou setrvalejším způsobem a promlouvají do dění na metalové scéně klidně i celé dekády jako fortelní a trpěliví pracanti. Právě o tom je „The Galactic Federation Is Here“ – o poctivém řemesle na pevném základě.
Zpočátku mi příliš nešel do uší kontrast výstavby skladeb s řekněme neotesaným zpěvem, jako by se u FATT BOYS potkaly sofistikovaný thrash metal s dřevorubecky syrovým rock´n´rollem. Zvuk jako vystřižený z přelomu druhé poloviny osmdesátek a počátku deváté dekády bych neviděl jako mínus, ale spíše úplně opačně. Album díky němu působí maximálně přirozeně a vyhýbá se umrtvené sterilitě, častému neduhu současných produkcí. Je samozřejmě rozdíl, pokud se tváříte jako světová megastar a máte našlápnuto na plné haly (nebo si to sebevědomě myslíte) nebo hrajete po práci pro potěšení své a vašich fanoušků a váš akční rádius tomu logicky odpovídá. V případě druhém můžete s klidným svědomím nechat nějaké ty blechy stranou a prostě je neřešit. Pak se „The Galactic Federation Is Here“ ukazuje v naprosto odlišném světle. Odér MEGADETH sice zůstává v pozadí stále, ale v objemu, který vůbec nepůsobí nepatřičně. FATTT BOYS disponují dostatečným objemem vlastního výraziva a vlastního pohledu a ve většině momentů drží běh věcí vezdejších pevně v rukou, což ve výsledku znamená mimo jiné jednu podstatnou věc – svébytnou atmosféru, díky které si FATTT BOYS těžko spletete s někým jiným. Jedině snad, a to si už vymýšlím až se hory zelenají a ptactvo řve jak na lesy, skladbám by neuškodila o trochu kratší stopáž, ale to je čistě věc osobních preferencí.
Počáteční smíšené pocity z „The Galactic Federation Is Here“, kdy jsem se ve skladbách poměrně dost ztrácel a obtížně hledal orientační body, postupně vyšuměly. Díky hrubější produkci může album působit nejistě a rozpačitě, ale pokud má posluchač dostatečně trénovaný sluch, nadměrně nezmlsaný digitální hyperdokonalostí, zajímavé momenty na sebe nenechají dlouho čekat. Dokonalost je občas nuda jako kopytník domácí a není vůbec na škodu dát si vlastnoručně hrubou záplatu na hrubý pytel, který ukrývá něco poctivé ruční práce. Ta totiž na sebe většinou okatě neupozorňuje a je potřeba jí vykročit pár kroků naproti.
Medyed
Komentáře