Recenze: FAT BAT – Třinácté znamení /2024/ vlastní vydání

O klasickém hard´n´heavy si můžeme myslet co chceme, od naprosté adorace až po slova pohrdání za použití slov jako „agro“ a dalších „silných“ výrazů. Pro samozvané elitáře, kteří bezpečně vědí, co je dostatečně na úrovni a hodno jejich sluchu, „Třinácté znamení“ bude asi příliš obyčejné a zastaralé. Já si osobně nemůžu vůbec představit, že bych se díval z patra na styl, díky němu jsem objevil vášeň pro muziku a těžko na tom něco může změnit fakt, že jsem se postupem let posunul podstatně dál a stále objevuji nové kapely a styly.

Druhá deska chomutovských FAT BAT je tradiční hard´n´heavy, stejně jako v případě debutu „Pozvedněte prapory“ se všemi klady a zápory, které k tomu neodmyslitelně patří. Zajetá schémata klasického rocku a metalu jsou jasně definovaná a plně chápu, že některé posluchače mohou iritovat. Tímto obdobím jsem si prošel také, akorát že postupně vyšumělo a naučil jsem se klasická klišé znovu milovat a zvolnil svůj úprk kupředu v honbě za nejnovějšími výkřiky světového metalu. Co je dneska nové a voňavé, zítra bude kandidát na pravěk. Pak může klasika paradoxně fungovat jako vítané osvěžení, kdy mi progrese a moderna leze ušima a cítím potřebu zvolnit.

„Třinácté znamení“ by mohlo s klidem posloužit jako referenční vzorek a učební materiál pro případ, kdy by mě na ulici oslovil malý smrad a zeptal se mě „hele strejdo, jak vypadá klasický heavy metal?“. Nemyslím tím ovšem současnou podobu, nazývající se power metal, ale hard rockem načichlý, syrový heavy metal z počátku osmdesátých let. Stačí si pustit jakékoliv dobové album a porovnat ho s „Třináctým znamením“ a bude myslím zcela jasno. Stylizace čtyřicet let nazpět samozřejmě ani nemůže být stoprocentní, do hry se bezpodmínečně musí vložit vlastní rukopis, nadhled a vliv současnosti v podobě současných technických možností, aby výsledkem snažení nebyl ztuhlý a emočně vyprázdněný obal, ať už vypadá sebevíc naleštěně. Na leštění do zářivého lesku se (naštěstí) u FAT BAT nehraje. „Třinácté znamení“ je poměrně syrová deska řekněme v dřevorubeckém stylu, což nemyslím jako hanlivé označení. Díky syrovějšímu pojetí má deska potřebnou šťávu a nenucený švih, a to včetně smyčci vymazlené balady „Zapomenout“ a šlapavé rockovky „K. S. G.“. Přes pravověrnou stylovost se „Třinácté znamení“ netočí dokola kolem jednoho vzorce a působí bezprostředně a uvolněně – prostě žádná přehnaně nasvalená póza, „pouze“ poctivé heavy řemeslo, které nepotřebuje žádnou doplňkovou šlehačku.

Dokonalost je nuda, zvlášť pokud sklouzne do sterility. FAT BAT se za dokonalostí neženou a výsledkem je sice jednostranným pohledem nečesaná kolekce deseti skladeb, která má svoje přiznané neduhy, ale ty neduhy výsledný dojem nijak výrazně neruší a je otázka, zdali používat až takový výraz. Díky více neotesanému stylu a syrovému zpěvu deska zní velmi šťavnatě a velmi vyrovnaně. A já nemám problém.

Medyed

fatbatmetal.cz/

facebook.com/fatbatmetal/

instagram.com/fatbatczechmetal/