Recenze: FALLUJAH - Empyrean /2022/ Nuclear Blast
Jasně a v plných 
barvách ji vybavuji, jak mi technický thrash a death metal přišel jako přesycený a nepřehledný bordel, který mi přece nemá co říct. Jenže uběhlo pár let a já se pozvolna skrze art rock sedmdesátých let včetně PINK FLOYD proposlouchal k technickému a progresivnímu metalu. Svá slova pohrdání jsem rád a pokorně vzal zpět a přestal řešit, jestli ta která kapela je přímočará a syrová, případně hraje cosi, blízké jazzu oděného do metalové tvrdosti. V konečném důsledku to je jedno, podstatný je vždy obsah, ať jeho nedostatek maskujete sebelepší technikou - vždy to vyjde najevo.
Navnaděn skvělým dojmem, který zanechala poslední dvě alba domácích NEUROTIC MACHINERY, jal jsem se pídit po něčem stylově podobném a neméně kvalitním s výrazným autorským rukopisem. A hleďme, co mi uvízlo v prackách - FALLUJAH. Tito velezajímaví Amíci mají za sebou patnáct let existence a na kontě pět alb včetně „Empyrean“. Dost na to, abych si jich konečně všiml, byla to sice trochu náhoda, ale díky za ni, protože to, co se všechno na „Empyrean“ děje, je brilantní ukázka technicky metalové současnosti. Přitom nelze tvrdit, že by se FALLUJAH nějak výrazně vezli na vlně za někým jiným. FALLUJAH mísí technickou tradici s deathcorem (nebo dost možná obráceně) velmi šikovně, ovšem lepší slovo by bylo mistrně. Nezní totiž jako jedni z tisíce, jsou nenucení a především svěží a nápadití. Vycházím jen a pouze z tohoto alba, ta předchozí nemám vyposlechnuta, a to vůbec. Můj pohled na FALLUJAH pak možná dozná jistých úprav, ale doufám pevně, že to nebude natolik převratné, aby to vážně otřáslo mými pocity z „Empyrean“. Prvotní dojem je v duchu nepřekročení tenké linie ztracení se v technických a atmosférických vodách, skladby jsou soudržné a drží pevně pohromadě s maximem prostoru pro vykreslení atmosféry a pestrého spektra nálad. „Empyrean“ je díky vzájemnému vybalancování všech elementů posluchačsky velmi přívětivé, není proto příliš velká dřina poměrně komplikovaně strukturované skladby vstřebat. „Empyrean“, a budu už trochu opakovat, vkládají do technického pojetí death metalu modernějšího střihu na pomezí deathcoru silný vlastní přístup, kdy nemusím dlouze přemítat, co to vlastně zač a koho dalšího mi jejich muzika připomíná. S tímhle úskalím mám v řadě případů poměrně velký problém a dlouho trvá, než se prokoušu pod povrch a to které album začne fungovat samo pro sebe, někdy se bohužel nestane ani to. „Empyrean“ je v tomto ohledu mnohem vstřícnější a velmi mě baví od samého začátku. Přitom styl FALLUJAH není nijak prudce objevný - čerpají z dnes již plně prověřených surovin, nicméně s přirozenou lehkostí a nespornou invencí.
Za sebe jsem navýsost spokojen, „Empyrean“ je nápaditá a svěží kolekce moderního technického death metalu s ambicí oslovit i deathcorové publikum. Ku prospěchu FALLUJAH je jednoznačně nutno přičíst, že technickou ekvilibristiku drží na uzdě do té míry, že skladby nadbytečně nedusí v rozletu. A že to rozlet do značné šíře, a to mě ještě brzdí handicap neznalosti zbytku diskografie, takže mě zajisté čeká ještě jedno hudební dobrodružství cestou nazpět nedávnou minulostí. A vězte, že si ho ujít nenechám.
Medyed
facebook.com/fallujahofficial/
instagram.com/fallujahsf/?hl=en
Komentáře