Recenze: EWIGKEIT - XXIII /2020/ D.T.M. Production
EWIGKEIT je dnes synonymem pro absolutní tvůrčí svobodu, nic není nemožné 
a téměř vše lze přetavit podle pravidel vlastního mikrokosmu. Minulé album „Disclose“ (novou verzi „Lanf Of Fog“ z pořadí vynechávám) se neslo v povznášejících výšinách excelentního doom metalu pokročilejší podoby, EP“XXIII“ jde maximálně do hloubky proti proudu času k samotným kořenům doom metalu, k postupům definovaným BLACK SABBATH, čemuž se dnes zvyklo říkat stoner rock. EWIGKEIT jsou na tomto EP syroví, rockově obyčejní (pouze zvukově, na EWIGKEIT nic není jen tak obyčejné) s důrazem na atmosféru. Sedmdesátkový feeling je nasnadě, a nejen on – zvuk a vokál druhotně připomíná ještě grunge éru, dost za to asi může moje slabost pro hlas Chrise Cornella a syrovou genialitu SOUNDGARDEN.
S „Bring The Eschaton“ jsme úplně někde jinde, než jsme byli ještě nedávno. Syrový a hutný zvuk, svižné tempo, proložené pomalými pasážemi odkazujícími na syrový hard rock první poloviny sedmdesátých s bluesovým základem. Skladba sympaticky duní, její hitová nakažlivost nejde přeslechnout. „God´s Lightning“ jako groovy rockovka ve volnější formě funguje bezvadně, syrové pojetí jí padne jako ulité. Temnější atmosféra evokuje legendární britský vzorec, věčný to zdroj inspirace pro zástupy následovníků. Kus psychedelie, špetka alternativy, koření zlatých sedmdesátých a základní kořen metalu. Ani stopa po křeči a tlačení balvanu proti kopci, skladba spontánně plyne a jakoby mimochodem si omotává posluchače kolem prstu. „23“, skočněji pojatá a dynamičtější věc se zajímavým sladěním vokálu a kytary, povedenou melodií a příjemným sólováním. Takhle se mi to vážně líbí, na nikterak komplikovanou kostru skladby je posazeno množství spontánních nápadů, jako by snad EP vznikalo v rámci nenuceného jamování ve zkušebně. „Black Space Suits“, taková „sabbatovka“ v plouživém tempu s poutavou melancholickou náladou používá natolik typické vzorce, že Vás ti „Sabati“ prostě hned napadnou. Svižnější část s povedeným energetickým sólem mě baví ještě více, než zbytek skladby – ten mě ovšem baví taky. Nelze však EWIGKEIT plísnit za inspiraci a konkrétní strukturu skladby, „Black Space Suits“ svou náladou, stylem hry a ve finále i emočně vyznívá zcela odlišně. „Gravity Train To Agartha“ má těžká závaží na nohou, těžká úderná skladba – klidně tomu říkejte stoner rock, nebo jak chcete jinak, tohle je famózní závěr!!! Úchvatná atmosféra, nejmetalovější skladba na EP. Na to v konečném součtu nesejde, tahle věc mě dostala z celé pětice s největším přehledem – syrovost, údernost, nápaditost a energie v jednom luxusním syrovém balení – luxus epes rádes tatarák!!!
Ano, pořád je řeč o EWIGKEIT, kteří na „XXIII“ hodili bobek na konvence a udělali „rockové“ EP. Ano, zní to všechno úplně jinak, zní to jako syrová garážová parta, zní to ovšem naprosto famózně, má to nápad a potřebnou atmosféru, není důvod tomu nevěřit. Rocková podoba EWIGKEIT je v podobě pětiskladbového EP náramně přitažlivá!!!
Medyed
Komentáře