Recenze: EVILCULT – The Devil Is Always Looking For Souls /2023/ Awakening Records
Zní to jako 
dobová nahrávka z roku 1984, skladby jsou složené jako v roce 1984, ale není to album z roku 1984. Brazilci EVILCULT se dali dohromady roku 2016 a současné metalové směry, trendy a odvary jim zjevně neříkají vůbec nic. Jejich druhé album, to je nefalšovaný metalový pravěk. Můžeme tomu říkat zastydlost, prkenná póza nebo kdovíjak jinak, můžeme z toho mít srandu, ale to je zhruba všechno, co se s tím dá dělat. EVILCULT si jedou svoje a je jim zdá se úplně jedno, že jejich archeologii ocení především tvrdé jádro, které se o současné dění na metalové scéně nezajímá a mainstream jim je zcela ukradený.
Na tuhle desku ani moc nejde nahlížet současnou optikou, tohle je ryzí underground. EVILCULT upekli takový heavy /speed / black / thrash pejskokočičkový dort, jako by se nemohli rozhodnout, která z chutí jim sedí nejvíc. Všechny základní ingredience spolu výborně spolupracují a tenhle dřevní koktejl solidně šlape a uhání kupředu, jen je potřeba zapomenout na posledních třicet let vývoje metalové scény. Například mě to potíže nečiní, čím jsem starší, tím častěji mě právě takové ohlasy metalové tradice z hlubin undergroundu baví víc a víc. Syrové produkce a udržování kořenů metalu při životě si užívám jako vymezení se vůči současné do extrému dohnané produkční dokonalosti a uniformnímu zvuku, a především vůči naprostému umrtvení atmosféry a duše skladeb. Neřeším, že „The Devil Is Always Looking For Souls“ má podle současných nároků zvuk jako demo nebo jako běžná metalová deska z první půlky osmdesátek, pravděpodobně to byl jasný záměr zachytit atmosféru dobových nahrávek. Pokud jedete na moderním zvuku a postupech, „The Devil Is Always Looking For Souls“ vám neřekne zhola nic a bude to pro vás s největší pravděpodobností ztráta času. Osmdesátková klišé nemusí vonět kdekomu, mě jako můj hudební grunt působí příjemně nostalgické stavy, zvlášť když to má hlavu a patu a nemusím se při poslechu nelibě kroutit nad nechtěnou parodií. EVILCULT se podařilo věrně zachytit podstatu stylu a po pár posleších „The Devil Is Always Looking For Souls“ mizí i zpočátku poněkud nemilý dojem kolovrátku a nedostatku berných nápadů. Že deska není žádná bomba sezóny, s tím jsem počítal a ani bych to od EVILCULT nepožadoval. Jedná se v podstatě o speed metal v původní formě s hrubým vokálem, dochucený dřevním thrash metalem ve jeho zlomyslné podobě, tj. přesně ten styl, při kterém jsem coby patnáctiletý spratek křepčil po pokoji s adrenalinem v červených číslech.
I kdyby se nestalo už nic jiného, tahle exkurze do starých dobrých metalových časů kůže, pyramid a nábojových pásů mě baví. Nehledám dokonalost, instrumentální gymnastiku ani laboratorní produkci, „The Devil Is Always Looking For Souls“ nenabízí ani jedno. Zato však překypuje autentickou atmosférou, dostatkem dravé energie je bez výhrad uvěřitelné. Takto zní poctivý underground!
Medyed
Komentáře