Recenze: ESCARION – Pillars Of The Faith /2021/ vlastní náklad
Melbourne je placka, rovný jako stůl, nikde ani hrboulek…cituji Jiřího Krampol
a v jedné ze scének dua Šimek & Krampol. A z Melbourne jsou také ESCARION, těžkotonážní techničtí hračičkové, jejichž čerstvé album „Pillars Of The Faith“ mi od první srážky někoho silně připomínalo, teda ne že by někoho výrazně kopírovali, hraň sám rohatý…ale ty závany brilantní techniky v symbióze s melodikou, mě hřejí u srdce – hned vysvětlím proč. Poslední tři alba DEATH mám natolik zažrané pod kůží, že je neodstraní ani elitní protichemická jednotka Armády České Republiky v rámci kompletní dekontaminace. ESCARION sice disponují dostatečným objemem vlastního přístupu k technickému death metalu s výrazným progresivním tahem, jejich styl nemá k těmto klenotům zas tak daleko.
Ovšem nečekejte album, které kráčí vyšlapanou cestou, jakkoliv by to bylo v pořádku a chvályhodné. ESCARION jsou mnohem více košatí a barevnější, každá ze skladeb je svébytná a poněkud jinačí, než byla ta předchozí, přesto na sebe bez potíží navazují a drží pevně pohromadě. „Pillars Of The Faith“ je album sice promakané a technické, adrenalinu a brutality si také užijeme dost a dost. Vokál občas zaběhne k Chuckovým vysokým rejstříkům, je to však jedna z více vokálních poloh, od brutálnímu growlingu, přes ostrý hrubý vokál až k právě k těmto vřeštivým výškám. ESCARION kromě klasické death metalové kostry, nepostrádající melodické prvky, svůj styl značně zpestřují brutálními výpady typickými pro řekněme „druhou vlnu“ death metalových kapel včetně technické gymnastiky a jdou ještě dál, „Pillars Of The Faith“ zní velmi moderně, což může být způsobeno produkcí a laděním kytar, ovšem současné metalové vlivy do stylu ESCARION promlouvají také, byť pouze jako dochucovadlo a koření.
Technická a progresivní alba v řadě případů trpí mimo těch další jedním těžkým neduhem, který je možná pro ostatní tím hlavním feromonem, proč progresivní alba poslouchají – pod technicky vypilovanou a instrumentálně komplikovanou, i když skvěle zahranou slupkou mezitím bídně zhynula duše skladby a srdce vychládá. Dokonalost sama, ale emoce v čudu, proto se nemusím přemlouvat a radši přimhouřím očko nad nedokonalostmi ve prospěch emocí a energie, neboli tzv. „koulí“. A to tvrdím i za předpokladu, že mám progresivní rock a metal velmi rád a technicky náročná alba pravidelně vyhledávám, i za cenu, že když se konečně začnu v tom konkrétním albu orientovat, zbyde kolikrát vymazlená fasáda a uvnitř holobyt. „Pillars Of The Faith“ ale není z těch alb, která primárně sází na technické finesy, skladby (kromě poslední nazvány pouze jednoslovně) nehledě na solidní propracovanost a instrumentální náročnost, mají v sobě čiperného vnitřního ducha, takže jsem se často přistihl, že tu techniku ani nevnímám a neberu album jako standardní technickou metalovou nahrávku. Skladby lezou hladce do uší, jako by to byly razantní přímočaré tříakordovky.
ESCARION nejsou žádní průkopníci ani inovátoři, vystačí si se zajetými a bojem prověřenými výrazovými prostředky. Oproti tomu „Pillars Of The Faith“ v žádném případě není tuctové album, kompozičně je velmi citlivě složené dohromady, technické fígle zesilují skvěle nadávkované dramatické momenty, pestrý a barevný zvuk kytar zdůrazňuje povedené riffy a riziko uzívané jednotvárnosti je potlačeno na minimum. ESCARION se v maximální míře podařilo z již slyšeného vytvořit silné a osobité album a byla by sakra škoda, aby tento kousek výborné metalové akrobacie zapadl prachem bez povšimnutí.
Medyed
facebook.com/escarionofficial/
Komentáře